VIRAL Když je vám smutno, cítíte se špatně nebo osaměle, přečtěte si tento...

Když je vám smutno, cítíte se špatně nebo osaměle, přečtěte si tento text, který je více než 200 let starý

Když jste smutní, cítíte se špatně nebo osaměle, přečtěte si tento text. Někdy ve 20. letech 20. století ho napsal básník Max Ehrmann.

Poema se jmenuje Desiderata. Toto dílo je natolik moudré a stále aktuální, že se dostalo do historie a na Wikipedii je mu věnován celý článek.

Ve svém deníku si Max Ehrmann zapsal: „Chtěl bych, pokud se mi to podaří, po sobě zanechat dárek – kratší esej protknutý duchem ušlechtilosti“. Přibližně v té době napsal i toto poselství – „Desideratu“.

Přečtěte si tyto řádky, tají v sobě velký smysl!

„Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu, a vzpomeň si, jaký mír může být v tichu. Dokud je to možné bez ztráty tváře, vycházej dobře se všemi lidmi. Říkej svou pravdu tiše a jasně a naslouchej ostatním, třeba i omezeným a nevědomým, také oni mají svůj příběh.“

„Vyhýbej se hlučným a svárlivým osobám, otravují ducha. Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým nebo malomyslným, neboť vždy se najdou lidé větší i menší než ty.“

„Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů. Udržuj zájem o vlastní životní cestu, jakkoliv skromnou, je to opravdové bohatství v proměnlivém osudu. Buď opatrný ve svých záležitostech, neboť svět je plný nepravostí. Ale nenech se tím zaslepit. Mnoho lidí zápasí o velké ideály a všude je život plný hrdinství.“

.

„Buď sám sebou. Zvláště nepředstírej city a nestav se cynicky k lásce, neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.“

„Přijímej klidně, co ti radí léta, a až přijde čas, s půvabem se vzdej toho, co náleží mládí. Rozvíjej sílu ducha, aby tě mohla ochránit v nenadálém neštěstí. Ale netrap se představami. Mnoho obav se rodí z únavy a osamělosti.“

„Buď k sobě přísný, ale ne tvrdý. Jsi dítětem vesmíru, ne méně než stromy a hvězdy. Máš právo být zde. Ať ti to je jasné či ne, vesmír se nepochybně rozvíjí tak, jak má. Žij proto v míru s Bohem, jakkoli si ho představuješ.“

„Ať je tvé usilování v hlučném zmatku života jakékoliv, udržuj pokoj ve své duši. Přes všechny nedokonalosti je to krásný svět. Buď k němu pozorný.“

Básně v próze Maxe Ehrmanna pod názvem Desiderata (Desideratum Poem) byly mnohokrát přeloženy do ruského jazyka různými překladateli. Nicméně všichni se dopustili těch či oněch nepřesností.

Důvodem k těmto chybám není ani tak nedostatek překladatelského důvtipu nebo nedostatečná kvalifikace překladatelů, jako spíš samotná podstata tohoto díla, která u každého čtenáře vyvolává odlišné emoce a pocity …

Je pak snadné, aby se do překladu vloudily individuální nepřesnosti. Vždyť emoce jsou záležitostí individuální.
Existuje i živoucí legenda spojená s toutou poemou:

Ve svém deníku si Max Ehrmann zapsal: „Chtěl bych, pokud se mi to podaří, po sobě zanechat dárek – kratší esej protknutý duchem ušlechtilosti“. Přibližně v té době napsal své poselství – „Desideratu“.

Zhruba v roce 1959 zařadil představený Kostela svatého Pavla v Baltimoru tuto poemu do desek s texty, které využíval při kázání a které pak kolovali po věřících. Při tom nadpis na deskách zněl: Starý Kostel svatého Pavla, rok 1962 (rok založení kostela).

Věřící docházející do daného kostela si mezi sebou dané desky předávali. V roce 1965 jeden z hostů věřící rodiny z tohoto kostela text poemy v deskách našel a zaujal ho. Myslel si, že poselství „Desiderata“ je jakousi pohlednicí k Vánocům. A protože text ležel v deskách s nadpisem „Starý Kostel svatého Pavla, rok 1962, domníval se, že text byl tohoto roku v kostele nalezen. Od té doby se traduje tato legenda a „Desiderata“ vstoupila do širšího podvědomí lidí nejenom jako vánoční poselství vybízející k milosrdenství.

Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu, a vzpomeň si, jaký mír může být v tichu. Dokud je to možné bez ztráty tváře, vycházej dobře se všemi lidmi. Říkej svou pravdu tiše a jasně a naslouchej ostatním, třeba i omezeným a nevědomým, také oni mají svůj příběh.

Vyhýbej se hlučným a svárlivým osobám, otravují ducha. Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým nebo malomyslným, neboť vždy se najdou lidé větší i menší než ty.

Raduj se stejně z toho, čeho jsi dosáhl, jako ze svých plánů. Udržuj zájem o vlastní životní cestu, jakkoliv skromnou, je to opravdové bohatství v proměnlivém osudu. Buď opatrný ve svých záležitostech, neboť svět je plný nepravostí. Ale nenech se tím zaslepit. Mnoho lidí zápasí o velké ideály a všude je život plný hrdinství.

Buď sám sebou. Zvláště nepředstírej city a nestav se cynicky k lásce, neboť tváří v tvář vší vyprahlosti a rozčarování je věčně svěží jako tráva.

Přijímej klidně, co ti radí léta, a až přijde čas, s půvabem se vzdej toho, co náleží mládí. Rozvíjej sílu ducha, aby tě mohla ochránit v nenadálém neštěstí. Ale netrap se představami. Mnoho obav se rodí z únavy a osamělosti.

Buď k sobě přísný, ale ne tvrdý. Jsi dítětem vesmíru, ne méně než stromy a hvězdy. Máš právo být zde. Ať ti to je jasné či ne, vesmír se nepochybně rozvíjí tak, jak má. Žij proto v míru s Bohem, jakkoli si ho představuješ.

Ať je tvé usilování v hlučném zmatku života jakékoliv, udržuj pokoj ve své duši. Přes všechny nedokonalosti je to krásný svět. Buď k němu pozorný.

Neztrácej naději. A snaž se být šťastný.

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here