Nadpřirozené schopnosti tibetských mnichů šokovaly vědce z Hardvardu

O tom, že velcí duchovní učitelé a mistři disponovali nadpřirozenými schopnostmi, víme z řady knih.

Těm, kteří se o meditaci a duchovní cvičení nezajímají, však mohou tyto příběhy připadat spíše jako vymyšlené historky. Co však říci na to, když nezvratné důkazy o neobyčejných schopnostech meditujících mnichů přinášejí sami vědci?

V 80. letech se do odlehlých klášterů v himálajských horách vypravil vědecký tým Herberta Bensona z Harvardovy lékařské univerzity. Jejich záměrem bylo zkoumat tamní mnichy a způsob, jakým ovládají svá těla. Vědci se pak na místě přesvědčili, že mniši jsou skutečně schopni zvýšit tělesnou teplotu prstů na rukou i nohou až o 17 stupňů. Dosahují toho pomocí speciální meditace nazvané Vnitřní teplo (tibetsky Tummy).

Stejný tým se také zabýval pokročilými meditujícími v indickém státě Sikkim, kteří zase dokázali snížit svůj metabolismus o 64 procent.

Vědci také natočili video, které některé nadpřirozené schopnosti mnichů přímo ukazuje. Tak například zdokumentovali mnichy, kteří tráví zimní noci venku na okraji skalní římsy v Himalájích v nadmořské výšce přes 4 500 metrů, kde teploty klesají pod -18 stupňů, a jsou zahaleni jen do vlněného nebo bavlněného ručníku.

Těchto pozoruhodných výkonů, které harvardský tým zaznamenal, mniši dosáhli díky každodenním meditacím, praktikování speciálních cviků a duchovní disciplíně.

na druhé stránce….

V klášteře v severní Indii řídce oděni tibetští mniši seděli klidně v chladné místnosti, kde je teplota okolo čtyř stupňů. S pomocí techniky Tummy vstoupili do stavu hluboké meditace. Jiní mniši namočili metr krát dva metry velké kusy látek do studené vody (9 ° C) a položili je na ramena meditujících, “ stojí ve vědecké studii.

Jak její autoři dále upozorňují, takto studené roucho by netrénovanému jedinci způsobilo nekontrolovatelnou třesavku. Pokud by se teplota jejich těla dále snižovala, mohla by nastat smrt. Avšak v případě zkoumaných mnichů začala z mokrých látek v celkem krátké době stoupat pára. „Následkem tepla, které mniši ve svých tělech během meditace vyprodukovali, přikrývky uschly zhruba za hodinu,“ uvedli vědci.

Meditací k lepšímu fungování mozku

V roce 2011 umístil vědec a profesor z Univerzity v New Yorku Zoran Josipović několik prominentních buddhistických mnichů pod přístroj magnetické rezonance a sledoval pak průtok krve k jejich mozku, když meditovali. Takto zjistil, že na rozdíl od běžných lidí mozek mnichů pracuje vyváženě tím, že udržuje oba nervové obvody, jak vnitřní, tak i ten vnější, simultánně aktivní. „Tato schopnost stimulovat současně vnitřní i vnější obvod v mozku vede k tomu, že mniši zažívají harmonické pocity jednoty se svým prostředím,“ soudí Josipović.

Také neurovědec Richard J. Davidson vykonával v roce 2008 výzkum na tibetských mniších na Univerzitě ve Wisconsin-Madisonu a zjistil, jak meditace dělá mozek těchto mnichů nadlidským. Objevil, že v průběhu desítek tisíc hodin meditování mohou dlouhodobě praktikující mniši dramaticky zvýšit neuroplasticity a prakticky tak změnit strukturu a funkci svých mozků.

Meditace jako lék

Podle vědce Herberta Bensona by lepší znalosti o pokročilých formách meditace mohly v budoucnu vést k úspěšnější léčbě chorob způsobených stresem. Lidé by se totiž mohli naučit jak pomocí mysli kontrolovat procesy ve svém těle, o kterých se dosud domnívali, že se nedají ovládat.

Tento mind-body přístup by spolu s výživou a cvičením mohl být jednou postaven na úroveň medikamentů, chirurgickým zákrokům a jiným druhům klasické léčby, domnívá se Benson.