VIRAL Nedávno jsem se dostala do bytu v centru Ostravy, který pronajali ihned...

Nedávno jsem se dostala do bytu v centru Ostravy, který pronajali ihned po smrti majitelky – Když jsem vešla dovnitř úplně jsem ztuhla!

Co po vás zůstane?

Nedávno jsem se dostala do bytu v centru Ostravy, který pronajali ihned po smrti majitelky. Byl to velký zpustlý byt se zadním vchodem.

Noví majitelé jsou velmi vzdálení a zřejmě velmi chamtiví příbuzní. Nic neodnesli, nic neodstraňovali, nesnažili se něco zachovat. Bylo trochu divné žít v takových podmínkách − bez svolení dotýkat se toho všeho, jako by si majitel jen odskočil do pekárny.

Zpočátku se zdálo, že se někdo vrátí, uvidí mě a řekne hlasem učitele: co tady děláte? Ale ne, nikdo nepřišel. Vedle televize leží klubko příze na vyšívání. Ve vázičce knoflíky. České poháry různých barev, krásné, dříve stále používané – zjevně se z nich často pilo víno. Za sklem fotografie cizinky v plášti a v čepici se střapcem.

Ve skříni úhledně zabalené zimní kabáty a kozačky. Letošní kalendáře ve všech místnostech – otáčecí, trhací, nástěnné, jako nějaká mánie. Tady se sledoval čas. Ve skříňce v kuchyni ještě nespotřebované vitamíny Coral Clubu. Majitelka asi počítala, že bude žít dlouho a zdravě. Žádné léky – nemocná zřejmě nebyla.

..

Majitelka žila sama ve třech pokojích. V koupelně byly různé šampóny pro koťata. Všude byl silný kočičí puch. Kočky tu měly královskou pozici a očividně je houfem vyhnali hned za rakví. A skvělá knihovna. Nedekorativní, kde jsou stránky ještě slepené dohromady a knihy srovnané podle barvy a velikosti. Ale živá, čtená, celý život doplňovaná pro radost, ne ze snobismu. A Filónovy spisy, čínská filozofie a Chase s Ustinovou.

A ještě mnoho, velmi mnoho knih o dědečkovi majitelky bytu. Tlustých, mnohem tlustších než Bible. V několika jazycích. Všechny o jeho světovém významu pro komunismus, jeho genialitě a vděčnosti národů za jeho činy. A teď jsem přišla já, cizí člověk, a kdyby tam byl krb, mohla bych udržovat oheň touto brakovou literaturou. Pak by z ní byl alespoň nějaký užitek.

Co zbylo z tohoto muže? Byt v Ostravě, který vzdálení příbuzní pronajímají a nemusí už více pracovat.

Zatraceně, můžete kdykoliv zemřít a nic, co vám bylo drahé, nebude drahé nikomu. Ano, mám děti, ale ty ode mne už nic nepotřebují. Mají všechno své vlastní. Pane, všechno, co je v našem hmotném životě − to jsou všechno jen takové maličkosti, takové směšné a bezvýznamné věci. Jako my sami…

Zdálo se, že dosud jsem měla naději v nesmrtelnost.

Ale teď už nikdy nebudu nic schraňovat, zařizovat a přemýšlet o tom, co bude potom. Život se nedá vyřešit jednou provždy, musí prostě jen pokračovat den po dni.

A uchovávat lze pouze dojmy, žít hlavně teď, abyste na to mohli vzpomínat, až už se nic dít nebude. Ukázali mi, co bývá POTOM. Nic. Přicházejí už jen cizí lidé, zašlapou vaše stopy a připraví si kávu ve vašem kávovaru.

1 komentář

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here