Nedávno jsem se dostala do bytu v centru Ostravy, který pronajali ihned po smrti majitelky – Když jsem vešla dovnitř úplně jsem ztuhla!

2. Majitelka žila sama ve třech pokojích

V koupelně byly různé šampóny pro koťata. Všude byl silný kočičí puch. Kočky tu měly královskou pozici a očividně je houfem vyhnali hned za rakví. A skvělá knihovna. Nedekorativní, kde jsou stránky ještě slepené dohromady a knihy srovnané podle barvy a velikosti. Ale živá, čtená, celý život doplňovaná pro radost, ne ze snobismu. A Filónovy spisy, čínská filozofie a Chase s Ustinovou.

A ještě mnoho, velmi mnoho knih o dědečkovi majitelky bytu. Tlustých, mnohem tlustších než Bible. V několika jazycích. Všechny o jeho světovém významu pro komunismus, jeho genialitě a vděčnosti národů za jeho činy. A teď jsem přišla já, cizí člověk, a kdyby tam byl krb, mohla bych udržovat oheň touto brakovou literaturou. Pak by z ní byl alespoň nějaký užitek.