Druhá světová válka se stala jednou z nejsmutnějších událostí minulého století. Lidé spojili své síly, aby dobro a pravda zvítězila.
Během napětí, které válku provázelo po celou dobu vznikaly různé situace. Když spojenci osvobodili většinu evropských zemí, mnohé ženy byly vystaveny odsouzení na celonárodní úrovni.
Když byly ženy podezřelé z toho, že se zapletly s německými vojáky nebo důstojníky, byly jednoduše vystaveny národní hanbě a mučení.
Francouzi byli jedněmi z těch, jejichž tresty byly velmi kruté. Po dlouhých letech okupace, kdy byli lidé už na pokraji s emocemi, vybíjeli si vztek právě na těchto ženách …
Ženy ostříhali dohola, jejich těla pokreslili nebo jim vypalovali hákové kříže na tělo. Tato ponižování se navíc konala veřejně, před příbuznými, přáteli, známými.
Stojí za zmínku, že někteří lidé úmyslně upozorňovali na tyto ženy, aby sami nebyli podezřelí z podobných zločinů.
Některé ženy byly dokonce zastřeleny. Jiné zase veřejné ponížení nezvládli a spáchali sebevraždu.
Společnost stejně odmítala i děti, které se narodily z takových vztahů. Nejenže se narodily mimo manželství, ale byly považovány za živé pokračovatele nepřítele.
na další stránce ⇒
Somerset Maugham v příběhu The unconquered mluví o ženě, která zabila své dítě, které měla s německým vojákem. Toto nebyla fikce, ale realita. V té době to nebylo bohužel nic neobvyklého.
V Norsku bylo takových žen kolem 15 000. Narodilo se asi pět tisíc dětí, jejichž otcové byli němečtí vojáci. Po válce se těmto dětem přezdívalo „německé jikry“ a téměř všechny byly považovány za méněcenné.
Říká se, že na některých z těchto dětí testovali léky.
Chování těchto žen již posuzovat nebudeme. Tak či onak, odsoudit někoho je vždy to nejjednodušší.