Nejhorší jaderná havárie v historii lidstva se odehrála už před více než 30-ti lety. Následky této události byly hrozné a navždy zůstanou zapsány nejen v dějinách, ale i lidských životech a přírodě naší planety. Málo kdo však ví, že vše mohlo být mnohem horší, nebýt těchto tří hrdinů.
K havárii jaderné elektrárny v Černobylu došlo 26. dubna 1986. Během průběhu testu nového bezpečnostního systému došlo k přehřátí a explozi reaktoru, ze kterého se do vzduchu uvolnil mrak radioaktivního plynu, který se postupně přesouval směrem do Východní Evropy a Skandinávie.
Evakuováno muselo být tisíce lidí. To, kolik životů si skutečně havárie vyžádala kvůli jejím rozměrům, zjistíme jen těžko.
Odborníci však odhadují, že jich mohlo být až několik stovek tisíc. Tato děsivá událost však mohla být ještě mnohonásobně horší, kdyby Evropu nezachránili tři muži.
Po explozi reaktoru se okamžitě uvolnil radioaktivní mrak, který obsahoval více toxických látek než bomby Fat Man a Little Boy, které byly shozeny na Japonsko na konci druhé světové války.
Okolí bylo celkem zamořené radioaktivním odpadem, navíc se mrak začal přesouvat do spádové oblasti, která sahala i na naše území nebo do Skandinávie.
na druhé stránce….
Požár v elektrárně byl uhašen do 6 hodin. Černobyl však čekal další problém, protože reaktor se nepřestal roztavovat. Pod reaktorem byla nádrž s chladicí vodou. Hrozilo, že brzy přijde další výbuch. Tentokrát mnohem silnější, který by zničil i zbylé tři reaktory. Evropa by byla podle prognóz po takové katastrofě neobyvatelná nejméně 500 tisíc let..
Lidé, kteří zabránili šíření katastrofy, jsou pravými hrdiny historie. Téměř každý, kdo s katastrofou bojoval, dostal vlivem radiace rakovinu. Během prvních 24 hodin zemřelo více než 50 lidí a stovky dalších utrpělo rozsáhlé popáleniny vlivem radiace. Největšími hrdiny, kteří zachránili celou Evropu, jsou však tři muži. 6. května již totiž bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy dojde k ničivé tragédii a jádro se dostane do chladící vody, čímž by došlo k termonukleární reakci obrovských rozměrů. Znamenalo by to konec Evropy tak, jak ji svět do té doby znal …
Zavřít kohoutky od vody, které se v té době nacházeli už hluboko pod hladinou se rozhodli inženýr Alexej Ananenko a dva vojáci, Valeri Bezpalov a Boris Baranov.
Ananenko neměl na výběr. Byl jediný, který měl technické dovednosti a znalosti k tomu, aby kohoutky otočil. Tito tři muži byli jedinou nadějí celého světa. Vyzbrojeni baterkami se v neoprenových oblecích vrhli do nádrže plné radioaktivní vody. Role se jim naštěstí povedla a ventily se jim podařilo otočit a voda tak mohla zpod reaktoru odtéci.
Tři hrdinové, kteří zachránili statisíce dalších životů, zemřeli do dvou týdnů po těchto událostech na následky ozáření. Jejich jména bychom si však měli zapamatovat navždy..