„Učím dceru číst od jeho dvou let…“ Jsem neurolog a rozčilují mě domýšliví rodiče!

Zastavte se na chvilku!

Mnoho moderních rodičů je doslova posedlých vývojem dětí. Někteří dávají dětem vzdělávací hry a zapisují je do nejrůznějších kurzů téměř od věku batolat, přičemž jsou přesvědčeni, že to jejich dětem poskytne nesporné výhody v životě.

Nicméně, Taťjana Černigovská, slavná ruská psycholinqvistka a neurobioložka, profesorka Petrohradské státní univerzity, si myslí, že je to jinak.

Ve své přednášce Jak naučit mozek učit se − objasňuje, že není až tak důležité, aby se toho dítě hodně naučilo, spíše je důležité, aby správně používalo mozek. Jinými slovy, naučit ho, jak se učit!

Co řekla Taťjana Černigovská:

Je velmi důležité, aby se děti začaly učit včas. Hlavní problém moderního dítěte je v jeho domýšlivých rodičích.

Když mi řekne: „Začal jsem učit svou dceru číst od jeho dvou let,“ odpovím mu: „Vy jste ale blázen!“

Proč to potřebujete? Nemůže to dělat ve dvou letech! Jeho mozek na to není připraven!

Jestli ji k tomu donutíte, tak ona samozřejmě bude číst a možná i psát, ale jde o něco jiného.

Obecně platí, že děti mají obrovskou variabilitu v rychlosti vývoje. Existuje takový termín − „věk školní zralosti“.

Je definován následovně: jednomu dítěti je 7 let a dalšímu je také 7 let, ale jeden chodí do školy, protože jeho mozek je na to připraven, a druhý si musí ještě hrát s medvídkem rok a půl a teprve pak si sedne do školní lavice.

Podle oficiálních údajů máme více než 40 % dětí s obtížemi při čtení a psaní po ukončení základní školy. A dokonce i v 7. třídě jsou ještě i děti, které čtou špatně.

U takových dětí se veškerá kognitivní síla mozku vynakládá na přečtení písmen. Proto i když čtou text, nestačí pochopit jeho význam, a proto na jakoukoli otázku na toto téma nejsou schopny odpovědět.

1. Rozvíjejte drobné motorické dovednosti

Jsme konfrontováni s velmi obtížným úkolem: jsme na křižovatce mezi člověkem, který píše celé dny a čte běžné knihy, a člověkem, který čte hypertexty, neumí psát vůbec, zabývá se ikonami a nechápe ani obsah textu. Je důležité pochopit, že se jedná o jinou osobu a má jiný mozek.

Nám dospělým se líbí tento jiný mozek a jsme si jisti, že neexistuje žádné nebezpečí. Ale ono existuje.

Pokud se malé dítě, když nastoupí do školy, nenaučí psát, zvykat si na jemné filigránské pohyby pera, pokud v mateřské škole nic nevyřezává, nevykrajuje nůžkami, nedotýká se korálků, pak nemá drobné motorické dovednosti. To je přesně to, co ovlivňuje funkce řeči. Pokud u dítěte nevyvinete drobné motorické dovednosti, pak si nestěžujte, že jeho mozek nefunguje.

2. Poslouchejte hudbu a učte to i své děti

Moderní neurovědy aktivně studují mozek v době, kdy je ovlivněn hudbou. A nyní víme, že když se hudba zapojí do lidského vývoje v raném věku, výrazně to ovlivňuje strukturu a kvalitu neuronové sítě.

Když vnímáme řeč, jedná se o velmi složité zpracování fyzického signálu. Jsme zasaženi do ucha decibely, intervaly, ale to je celá fyzika. Ucho naslouchá a mozek slyší.

Když se dítě učí hudbě, zvykne si věnovat pozornost malým detailům, rozlišovat zvuky a čas mezi nimi. Právě v této době se vytváří jemná vrstva neuronové sítě.

.

3. Nedovolte mozku zlenivět

Ne všichni lidé na naší planetě jsou brilantní. A pokud má dítě špatné geny, nedá se s tím nic dělat.

Ale i když jsou geny dobré, stále to nestačí. Babička může dostat velkolepý klavír Steinway, ale musí se naučit, jak na něj hrát. Stejným způsobem může dítě dostat nádherný mozek, ale pokud se nevyvíjí, nevytváří, nevymezuje se, nenaladí se, bude to zbytečné a on odumře.

Mozek zakrní, pokud nemá kognitivní zátěž. Pokud ležíte na pohovce a ležíte půl roku, nebudete schopni vstát. A to samé se děje s mozkem.

4. Nehodnoťte děti jen podle jednotné státní zkoušky

Myslím si, že každému člověku je jasné, že kdyby se Shakespeare, Mozart, Puškin, Brodský a další vynikající umělci pokusili projít touto státní zkouškou, určitě by v ní propadli. Stejně tak by dopadli s IQ testem.

Co to všechno znamená? Jenom to, že test IQ se nehodí, protože nikdo nepochybuje o genialitě Mozarta, kromě domýšlivých lidí.

Existuje taková karikatura, na níž jsou vyobrazena zvířata, která mají vylézt na strom: opice, ryba a slon. Různá stvoření, z nichž některá v zásadě nemohou vylézt na strom, ale to je přesně to, co nám moderní vzdělávací systém nabízí ve formě předmětu naší zvláštní hrdosti, a tou je tato jednotná státní zkouška.

Myslím si, že to je velmi špatná věc. Pokud ovšem chceme připravit na život lidi, kteří budou pracovat u výrobního pásu, pak je to jistě vhodný systém.

Ale pak musíme říci: tak to je všechno, to je konec vývoje naší civilizace. Budeme udržovat Benátky, co to jen půjde, aby se nepotopily, a nic nového nebudeme potřebovat, je tu dost mistrovských děl, nemáme už dost místa, kam bychom je dávali. Pokud ale chceme vzdělávat tvůrce, pak je tento systém to nejhorší, co bylo možné vynalézt.

5. Učte chlapce a dívky každého jinak

S chlapci by se mělo mluvit stručně a konkrétně. Pro maximální účinek by měli být zapojeni do energické činnosti, prostě nemohou jen v klidu sedět. Mají tolik energie, že je nejlepší pokusit se je poslat do víru světa, ukázat jim cestu a nejlépe přímo během výuky.

Nezavírejte je do malého uzavřeného prostoru, dávejte jim volnost a schopnost pohybu. Navíc, chlapci potřebují dostávat více reálných úkolů, soutěžit a dostávat méně zbytečných písemných úkolů.

A určitě potřebují pochválit za nějakou maličkost. A tady je další zajímavý fakt: ukazuje se, že chlapci by měli být vychováváni v chladnějších místnostech než dívky, protože jinak by během výuky mohli snadno usnout.

Dívky milují práci ve skupině, potřebují kontakt. Rády se dívají do očí a rády pomáhají učiteli.

To je velmi důležité: dívky není třeba chránit před pády a ušpiněním, měly by se naučit „kontrolovanému riziku“. Můžete je nechat padnout, ať se naučí se s tím vyrovnat.

Dívky opravdu nemají rády drsné hlasité konverzace, ale vyžadují nepostradatelné emocionální začlenění, a také milují barevný svět, to znamená, že třída pro dívky by měla být prozářená.

Pozorný individuální přístup může z dvojkaře udělat jedničkáře. Ne všichni dvojkaři jsou však ve skutečnosti dvojkaři, někteří z nich, např. Leonardo Da Vinci, se stali nesmrtelnými díky geniálnímu úsilí svých učitelů.

6. Dělejte přestávky

Obvykle si lidé myslí, že jestliže v průběhu učení dítě něco zapomnělo, je to špatně, pokud bylo nesoustředěné, je to také špatně, udělalo si přestávku, také to bylo špatné, a jestliže usnulo, tak to byla přímo katastrofa.

Nic z toho není pravda. Všechny tyto přestávky nejen že nejsou překážkami pro zapamatování materiálu a zpracování informací, ale naopak, je to pomoc. Umožňují mozku ukládat a osvojit si přijaté informace.

Nejlepší věc, kterou můžeme udělat, když se do zítřka naléhavě musíme něco naučit, je přečíst si to právě teď a rychle jít spát. Hlavní práce mozku nastává v době, kdy spíme.

Aby se informace dostaly do dlouhodobé paměti, potřebují čas a určité chemické procesy, které probíhají, právě když spíme.

Neustálé napětí z toho, že jste něco nezvládli, že se vám něco nepovedlo, je chybné a nikam nevede, je to to nejhorší, co můžete udělat.

Nemůžete se bát chyb. Abyste studovali snáze, musíte si uvědomit, že učení stále pokračuje, a nejen u stolu. Pokud člověk jen sedí u stolu a předstírá, že studuje, nic užitečné z toho nevzejde.

A co říkáte vy takovému přístupu?