Už 5 let pracuji ve velké finanční společnosti. Společnost zaměstnává asi 200 lidí. Náš ředitel je velmi tvrdý člověk. Společnost má celý seznam pravidel a předpisů. Nedej bože, když je porušíte, následuje „vymývání mozku“.
Zbytečně k šéfovi do kanceláře nechodíme, snažíme se mu nechodit na oči. Byla by možnost změnit zaměstnání, ale to ještě tak, hledat si jinou práci.
Když si jednou šéf zavolal naši kolegyni Janu (matku samoživitelku), vyšla po půlhodině rozhovoru celá v slzách a doslova se jí třásly ruce. Když ji kolegové uklidnili, řekla jim, co se stalo.
Před rokem postihla Janu tragédie, její syn (7 let) onemocněl, diagnostikovali mu rakovinu. Celý rok ho léčili na nejlepší klinice v zemi (zaplaťpánbůh pracujeme v Praze).
článek pokračuje na další stránce