VZTAHY Když se zdá, že manželství už se nedá zachránit, dejte svému manželovi/manželce...

Když se zdá, že manželství už se nedá zachránit, dejte svému manželovi/manželce jen jednu otázku

Podobenství o tom, jak může jedna otázka zachránit manželství

Moje nejstarší dcera Jenna mi nedávno řekla:

„Když jsem byla malá, nejvíc jsem se bála, že se s mámou rozvedete. Když mi ale bylo 12 let, usoudila jsem, že by to možná bylo nejlepší – pořád jste se hádali!“ A s úsměvem dodala:

„Jsem ráda, že jste se nakonec shodli.“

Mnoho let jsme s manželkou Keri vedli divoké bitvy. Když se ohlédnu zpět, opravdu nechápu, jak se nám dokonce podařilo domluvit se na sňatku − naše povahy se k sobě moc nehodily. Čím déle jsme v manželství žili, tím silněji se projevovaly protiklady. Bohatství a sláva nám život neulehčily. Naopak problémy se jen prohloubily.

Napětí mezi námi dosáhlo takové úrovně, že nadcházející turné na podporu mé nové knihy mi připadalo jako vysvobození, i když jen dočasné. Hádali jsme se tak často, že už bylo těžké představit si klidný společný život.

Štěkali jsme na sebe a oba pečlivě schovávali bolest za kamennými pevnostmi, které jsme budovali kolem svých srdcí. Byli jsme na pokraji rozvodu a diskutovali jsme o něm nejednou.

Byl jsem na turné, když se hráz protrhla. Znovu jsme se po sté pohádali po telefonu a Keri zavěsila. Cítil jsem vztek, bezmoc a hlubokou osamělost. Uvědomil jsem si, že jsem dosáhl hranice − už jsem to nemohl vydržet.

Tehdy jsem se obrátil k Bohu. Nebo jsem spíš zaútočil na Boha. Nevím, zda je možné nazvat modlitbou to, co jsem v těch chvílích křičel vztekem, ale navždy se mi to vtisklo do paměti. Stál jsem pod sprchou v hotelu ve městě Atlanta a křičel na Boha, že toto manželství je chyba a já už takhle žít nemůžu.

Ano, myšlenku na rozvod jsem nenáviděl, ale bolest vzájemného soužití mě mučila. Kromě vzteku jsem byl i bezradný. Nedokázal jsem pochopit, proč je pro nás s Keri soužití tak složité.

V hloubi duše jsem věděl, že moje žena je dobrý člověk. A i já jsem dobrý člověk. Tak proč se nám nedaří vybudovat vztah? Proč jsem si vzal ženu, jejíž povaha se ke mně tak nehodí? Proč se nechce změnit?

Nakonec jsem si ochraptělý a zlomený sedl na podlahu přímo ve sprše a rozvzlykal jsem se. Z temnoty zoufalství přišlo prozření. Nemůžeš ji změnit, Ricku. Můžeš změnit jen sám sebe. A začal jsem se modlit. Pokud nemohu změnit ji, Pane, pak změň mne.

Modlil jsem se ještě dlouho po půlnoci. Modlil jsem se druhý den, když jsem letěl domů. Modlil jsem se na prahu domu, kde na mě čekala chladná žena, která mi při setkání s největší pravděpodobností nevěnuje ani pohled. Tu noc, když jsme leželi v posteli tak blízko u sebe a zároveň tak daleko, jsem pochopil, co musím udělat.

článek pokračuje na další stránce..

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here