VZTAHY Můj syn „byl do větru“ už v šestnácti letech. Někdy se to...

Můj syn „byl do větru“ už v šestnácti letech. Někdy se to stává, přinesl domů kojence…

— Seznam se, maminko, to je Viktorka!

— Prosím? Čí je to děťátko, synku?

— Moje…promiň, mami, ale nemohl jsem ji nechat v porodnici…

Připadalo mi, že je to sen a já stále spím. Zavřela jsem oči, několikrát jsem potřásla hlavou a ještě jsem se štípla, že se mi to nezdá. Když jsem otevřela oči, viděla jsem pořád totéž: můj syn něžně držel v náručí dcerku a líbal ji na malý nosík.                                                                   

— Martine, snad mi řekneš, co se stalo a kde se vzala tahle dívenka?

— Ovšem, že ti to řeknu…

Syn mi začal vyprávět svůj příběh. Brzy po nástupu na průmyslovku se seznámil s Alenou. Studovala v jiné skupině a Dimovi se líbila. Lenka synovi hned připadala jako nějaká zvláštní dívka, neměla módní oblečení a výrazný make-up jako ostatní dívky.

Brzy se Martin dozvěděl, že to děvče pochází z dětského domova. Po nějaké době spolu začali chodit. A potom syn odjel na letní prázdniny…

Když se v září Martin vrátil zpátky, zjistil, že si jeho přítelkyně téměř sáhla na život, obávala se totiž, že ji opustil. A tak jako důkaz pravé lásky začali spolu Martin a Lenka vážně chodit jako dospělí lidé, a proto brzy otěhotněla.                                            

Martin se mi bál přiznat, že se chce oženit. Chtěli oba počkat, až jim bude osmnáct, aby se mohli bez problémů vzít. Dítě se mělo narodit počátkem června, těsně před prázdninami. Stalo se však něco neočekávaného: Lenka zemřela při porodu… Ukázalo se, že měla srdeční vadu a porod srdce nevydrželo.

Martin musel udělat všechno možné i nemožné, aby svou dceru získal. Doslova trávil noci pod okny nemocnice a dosáhl tak toho, že dítě nakonec neposlali do dětského domova, ale dali mu ho. Ředitelce se nešťastného kluka zželelo a pomohla mu dítě získat.

Když jsem si vyslechla tento smutný příběh, neměla jsem jinou možnost, než prostě svou vnučku přijmout. Martin začal studovat dálkově a začal pracovat v naší obci na farmě. Svou dceru velmi miluje a stará se o ni. Zdá se mi, že v ní vidí rysy své přítelkyně… Tak v takového spořádaného člověka vyrostl můj syn.

P. S. Podělte se o tento příběh se svými přáteli!

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here