Nevíme, jestli se tento příběh skutečně stal, ale něco nám říká, že v dnešní době se může stát všechno. Páry se rozpadají ještě dříve, než se navzájem lépe znají, rozvody jsou každodenní realitou a děti si musí zvyknout na partnery nových rodičů.
Nemáme na mysli, že „nový otec“ musí být špatný. Hlavní postava tohoto příběhu milovala svého partnera a její dceru, která nikdy neviděla svého otce. Nikdy se o ni nezajímal a nechtěl platit alimenty.
Vzdělávací a materiální bezpečnost jí poskytl náš hlavní hrdina, který si pamatuje celý příběh takto:
„Moje nevlastní dcera bude mít brzy svatbu. Několik měsíců si se svojí mámou nepovídá o ničem jiným než o svatbě. Neustále vše analyzují v těch nejmenších detailech. Moje dcera nedávno dostudovala na státní škole, ale bylo to finančně náročné. Koupil jsem jí auto, aby mohla pohodlnějí cestovat do školy. Žila s námi, protože to bylo levnější – nepracovala, aby se zcela soustředila na studium. Krátce před svatbou se náhle objevil její biologický otec.
na druhé stránce..
Jeho dcera se s ním pravidelně setkávala a byla tak šťastná, že má konečně otce … Upřímně, velmi mě to bolelo. Muž nezaplatil ani za jeden den studia, nebyl s ní, když se něco stalo něco důležité, nebo když byla nemocná, když potřebovala pomoc. Od doby co se objevil, úplně na mě zapomněla .. ale zpět k příběhu …
Svatba bude mít 250 hostů. Přidal jsem do seznamu mých 20 přátel – nakonec jsem musel zaplatit za svatbu a tak jsem si myslel, že mám na to právo. Moje partnerka a dcera řekli, že je to v pořádku … Když jsem se setkal s kolegou a zeptal jsem se, jestli se těší na svatbu, překvapeně se na mně podíval.
Ukázalo se, že o ničem nevěděl (ani on ani moji jiní přátelé). Rozhněvaný jsem se ptal dcery, co se stalo. Dozvěděl jsem se, že sál má jen 250 míst a když někdo řekne, že nepřijde, pozvou někoho z mých přátel … Vypadalo to, že jsou něco méněcennějšího – každý den jsem se cítil víc jako oni. To bylo potvrzeno i na včerejší rodinné večeři. K mému překvapení se na ní objevil také biologický otec mé dcerky.
U stolu byla dcera, kterou sem vychoval jako vlastní, řekla, že je moc ráda, že ji její pravý otec povede k oltáři. Všichni z toho byli nadšení, ale já cítil, že se mi sevřelo v krku. Nevěděl jsem, jestli se smát nebo plakat. Nakonec jsem to nevydržel a postavil se:
Chtěl bych udělat přípitek. Všiml jsem si těch pohledů lidí, které vyměnila moje dcera a její matka, a cítil jsem, že jsem jen hlupák s penězi.
Už roky jsem byl součástí této rodiny, aspoň jsem si to myslel. Jsem vděčný, že mi tato svatba otevřela oči. Velmi jsem se mýlil. Myslel jsem si, že moje žena mě společně s její dcerou milují a respektují jako já miluji a respektuji je.
Teď, ale vidím, že sem jim dobrý jen pro peníze. Protože na této svatbě nemám roli otce a dceru nepovedou k oltáři, rovněž se vzdávám své role sponzora – ať se o to postará skutečný otec.
Všichni byli v šoku a bylo ticho. Odešel jsem, ačkoli to byl můj dům. V ten den jsem vybral všechny peníze ze společného účtu a zrušil smlouvu se společností organizující svatbu (naštěstí jsem zaplatil pouze zálohu). Možná je to sobecké, ale už mě využívali hodně dlouho.