Po dlouhé, necivilizované, drsné silnici šel muž se psem. A jak tak šel, unavil se, pes byl také unavený.
Najednou se před ním objevila oáza! Krásná brána, za plotem byla hudba, květiny, bublavý potůček, prostě odpočinek.
− Co je to? − zeptal se cestující vrátného.
− Tohle je ráj, už jsi zemřel a teď můžeš vstoupit a odpočívat.
− Je tam voda?
− Kolik chceš: čisté fontány, osvěžující bazény …
− A dají mi najíst?
− Cokoliv chceš.
− Ale mám s sebou psa.
− Promiňte, pane, psům je vstup zakázán,“ bude tady muset zůstat.
A tak šel pocestný dál. Po nějaké době ho cesta zavedla na farmu. U brány opět seděl vrátný.
− Chtěl bych se napít, poprosil pocestný.
− Pojď dál, ve dvoře je studna.
− A můj pes?
− V blízkosti studny uvidíš misku na pití.
− A jíst?
− Můžu tě pozvat na večeři.
− A psa?
.
− Najde se tu i kost.
− Co je toto za místo?
− To je ráj.
− Jak to? Vrátný v nedalekém paláci mi řekl, že tam byl ráj.
− Lhal. Tam bylo peklo.
− Jak to můžete trpět tady v ráji?
− Je to pro nás velmi užitečné. Pouze ti, kteří neopouštějí své přátele, se dostanou do ráje.