VZTAHY Přísné matky vychovávají ty nejlepší děti, říká studie. Toto jsou důvody, proč...

Přísné matky vychovávají ty nejlepší děti, říká studie. Toto jsou důvody, proč je tomu tak!

Rassonová dále vysvětluje:

V mnoha případech dosahujeme úspěch tím, že děláme to, co považujeme za nejvhodnější pro nás, ačkoli to není po vůli našim rodičům. Ale bez ohledu na to, jak moc se snažíme vyhnout našim rodičům, jakékoliv jejich rady a doporučení, ať už chceme nebo ne, ovlivňují naše rozhodnutí. Věříme ale, že my jsme ti, kteří o všem rozhodují.

Většina dětí považuje přísné matky za své nepřátele. Někdy se může zdát, že jim dělají ze života peklo. Když však dítě dozraje, poděkuje jí za to.

Takové dítě bude schopno pochopit a ocenit veškerou její snahu o to, aby se z něj stal silný člověk. A je docela možné, že stejné schéma výchovy aplikuje i na budoucí generaci.

Byla na vás vaše matka během dětství přísná? Co si myslíte o této studii?

3 KOMENTÁŘŮ

  1. Ano, byla přísná. Proto jsem v 15 z domova doslova utekla a studovala a budovala si kariéru v klidu. Dodnes z ní mám noční můry a své dítě jsem vychovala úplně jinak. Nemusel utéct, ve všem jsem ho maximálně podporovala, poradila, ale rozhodoval si sám. Od miminka. A je to vzdělaný super kluk se srovnanými hodnotami. Teď, z pohledu skorodůchodkyně, bych byla ještě mírnější. A to jsem ho nikdy ani neplácla. Občas se mne někdo zeptal jak jsem ho vychovávala – nijak. Jen jsem radila. Jděte někam s tvrdou výchovou. Pro některé děti možná, ale ne pro všechny.

  2. „Nejlepší“ děti… to mě poser. Z těchto slov by měl radost určitě Hitler a jeho „lepší“ lidé.
    Přísně jde vychovat „uspěšné“ dítě? To je pravda… jde však takhle vychovat šťastné dítě? Spíše ne… dítě si má vybrat samo jak chce žít. Nikomu nepatří.
    Vychovávat jde jedině svým příkladem. Vše ostatní je ochočování -domestikovat „své“ dítě dle svých představ o tom co je správné nebo není.

  3. Moje matka byla nejen přísná, ale i hrubá a nespravedlivá. Mlátila mě kvůli maličkostem, místo aby vysvětlila jak co dělat lépe. Nadávala mi do pitomců, zatímco sourozence hýčkala. Já se prý podobala otci, s nimž se rozvedla. Takže jsem byla “prolhaná ludra, jako on!” A to na doživotí. Nechala mě klečet více hodin na tvrdé rohožce, zavřela mě do temné komory o suchém chlebu a zmizela na celý den i se sourozenci ke známým. Nazývala mě pak hysterkou či prevítem. Samozřejmě jsem nechtěla studovat medicínu jako ona, abych nemusela ještě více let být na ní závislá. Moje sebevědomí bylo na nule. Utekla jsem v 18. letech z domu, to bylo moje vysvobození. Ta ženská je tyranem do dnes, i ve věku 80. let. Aby se ze mě stal normální člověk, bylo třeba 30 let podpory dobrých přátel a psychologické terapie. Dnes mám vlastní rodinu a jsem šťastná. Děti mě milují, neb máme kamarádský a přátelský vztah, s respektem a láskou. A matka? Týrá teď sourozence a zřejmě i vnoučata; nemám ponětí – nemám kontakt. A mít už nechci a nebudu. Tahle osoba není schopna ani uznat své chyby, přesto že 100% ví, jak se na mě podepsala. Ubohá to žena…. čert ji vem!!

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here