VZTAHY Školačka tajně navštěvovala dětský domov, aby mohla pečovat o opuštěné děti

Školačka tajně navštěvovala dětský domov, aby mohla pečovat o opuštěné děti

Jmenuji se Káťa a s mnoha svými vrstevníky chodíme do dětského domova a pomáháme zaměstnancům tohoto domova s malými dětmi. Ale neřekla jsem to své matce, protože by mi to mohla zakázat.

Dospělí nám říkají, že my, dnešní mládež, nejsme moc dobří, a já chci říct, že to není pravda. Ano, jsou mezi námi rozdíly, ale v podstatě jsou všichni mladí dobří. Třeba moji přátelé nepijí pivo na lavičce, ale v dětském domově si hrají s dětmi.

V dětském domově je chlapec Míša a dívka Světa, jsou to dvojčata. Nevím proč, ale okamžitě jsem k nim přilnula a oni zase ke mně. Když jsem přišla, hráli si se mnou, beze mě ani nechtěli jíst.

Naposledy jsem se tam musela zdržet trochu déle.

Míša a Světa mě nechtěli nechat odejít, pořád plakali, ale podařilo se mi s nimi dohodnout, že zítra se za nimi znovu vrátím, a oni se uklidnili.

Maminka si myslela, že chodím s přáteli, ale nic jsem jí neřekla, obávala jsem se, že mi tuto dobrovolnickou činnost zakáže.

Jednoho dne mi matka řekla, že ji volají k naléhavé operaci (byla lékařka), a řekla mi, abych si udělala úkoly a šla spát.

Ale jakmile moje matka odešla, okamžitě jsem odjela do dětského domova, abych navštívila své malé přátele. Tam byla sanitka. Ukázalo se, že si Míša zlomil ruku a Světa zase nohu a odvezli je do nemocnice, kde pracovala moje matka.

Příští den po škole jsem šla navštívit děti, které byly velmi rády, že mě viděly. Nakrmila jsem je, protože úplně odmítaly jíst. V nemocnici jim bylo strašně a cítily se osaměle.

Rozhodla jsem se zůstat a dát je do postele, když v tom okamžiku vešla do jejich pokoje moje matka. Já jsem ani neslyšela, jak vstoupila, ona tam jen stála a sledovala, jak jim vyprávím pohádku a jak potom usnuly.

Když děti usnuly, uviděla jsem svou mámu u dveří. A tak jsem se jí přiznala, že jsme s ostatními dětmi převzaly záštitu nad dětským domovem v našem městě.

Objala mě a řekla mi, že si myslela, že prostě chodím s dětmi na procházku a já jsem už skutečně dospělá…

O dva měsíce později už Míša a Světa žili v našem domě. Máma zařídila poručnictví a oni se stali mým bratrem a sestrou.

Čas plynul rychle, Míša a Sveta už dokončili školu a nastoupili na lékařskou fakultu univerzity, stali se doktory, stejně jako moje matka. Jsme velmi družná rodina.

Nyní jsem vdaná, mám dvě vlastní krásné děti, které miluji.

A můj manžel a jeho rodiče, když se dozvěděli, že můj bratr a sestra jsou adoptované děti, se začali chovat k mé matce vřeleji a něžněji.

Vždyť ne každý člověk je připravený vzít si děti z dětského domova či kojeneckého ústavu, na to musíte být opravdu velmi odvážným člověkem.

Takovým, jako je naše maminka.

Komentář:

Please enter your comment!
Please enter your name here