Jak „SUPERMATKY“ škodí svým dětem? Povinné čtení pro každou ženu a nejen ji…

Když budu mít holčičku, určitě ji zapíšu na angličtinu, gymnastiku, kreslení, do hudební školy a na kurzy plavání „, prohlašovala vždy moje kamarádka při pohledu na nějaké malé děvčátko, které kolem vedla její maminka.

Někdy k seznamu přidala ještě francouzštinu a tenis. «Cože? Na všechno najednou? »Divila jsem se pokaždé. «No jasně», odpovídala s jistotou a přesvědčením v hlase. «Chci dát dítěti to nejlepší vzdělání, co můžu. Jednou mi poděkuje ».

Můj údiv se lety změnil v jistotu, že za podobným přáním rodičů «dát dítěti to nejlepší, co pro jeho vzdělání mohou», se nezřídka ukrývá kus snobství, ješitnost a potřeba vypadat v očích jiných lidí jako supermatky a superotcové vychovávající superdítě

Když jsem pak sama měla děti, setkávala jsem se velmi často s supermatkama, které byly odhodlané vychovat superděti. Přihlásily své dcerky a synky do všelijakých kurzů a kroužků ani ne od jejich tří let a někdy i podstatně dříve.

Když jsem dala najevo nepochopení, k čemuž je tříletému dítěti kurz rozvíjející myšlení, ve kterém se učilo poznávat barvy a zvířátka, dívali se na mě tyto matky zvysoka.

Jako na méněcennou. A když zjistily, že můj pětiletý syn dosud nenavštěvuje kurzy angličtiny, vykřikovaly zděšeně: «Ale ne!? Vždyť právě teď je ten nejvhodnější čas! Co si počne v dnešním světě bez angličtiny? »

S hrůzou jsem sledovala, jak své děti za každého počasí táhnou do nějaké dusné místnosti, kde se učili triviálním slovům a písničkám..

Ale obličeje těchto matek byly zalité hrdostí. Aby ne! Se ctí přece plnily svou mateřskou povinnost a nenechaly své dítě zaostat, aby se mezi ostatními necítilo nějak pozadu. Pro pětileté dítě přece není nic důležitějšího než angličtina!

Neděsí mě ani tak nesmyslnost těchto snah, jako evidentní škody, které to na dítěti páchá, když je toho příliš. Proč rodiče – a častěji jsou to opravdu matky – předškoláky tak přetěžují?

Myslím, že v tom opravdu velkou roli hraje jistý komplex supermatky. Nejdůležitější je pro ně vnější dojem z takové aktivity. Porovnání se s ostatními. Zařazení se do současného „trendy proudu“. Co to však způsobuje jejich dítěti?

Nedostatek času na hru

Podle klasiků vývojové psychologie má být hlavní činností předškolních dětí hra. Pokud dítěti neposkytneme možnost dostatečně «se vyhrát», s velkou pravděpodobností bude mít v budoucnu vážné problémy.

Hra uspokojuje a naplňuje základní potřeby dítěte, ve hře se rodí a rozvíjejí další druhy činností. Hrou dítě poznává svět a vztahy v něm. Hraní je klíčem k rozvoji dětského vnímání, hra v nejvyšší míře stimuluje psychický vývoj a rozvoj dítěte.

Psychologie pro ujasnění významu hry v životě předškolního dítěte někdy používají srovnání se zaměstnáním a prací dospělých. Její úloha je zcela srovnatelná: je to způsob seberealizace, prostředek rozvoje osobnosti a zároveň zdroj sebehodnocení.

Děti, které si dost «nepohrály», mívají citové problémy a potíže se socializací. Kromě toho se u nich v dospělosti relativně často vyskytuje svérázná infantilita a nesamostatnost.

Nemožnost nudit se

Myslíte si, že nic nedělat a nudit se škodí? V mladším dětském věku však nicnedělání, ničím nezaplněný čas představuje důležitou součást vývoje. Zní to paradoxně, ale právě nuda stimuluje v dítěti touhu něco tvořit, něco dělat sám – a navíc rozvíjí samostatné myšlení.

Něco si sám vzít, sám něco vyzkoušet, k něčemu se sám rozhodnout, sám uskutečnit nějaký svůj nápad. I kdyby ten nápad spočíval v obyčejném polepení dřevěné hračky plastelínou.

Důležité je, že si to dítě samo vymyslelo a samo také uskutečnilo, samo z toho získalo zkušenost a nové znalosti. Pokud se však celý den jen podrobuje příkazům někoho jiného a přesným instrukcím, když se řídí do nejmenších podrobností promyšleným rozvrhem a jeho pravidly této důležité zkušenosti se mu bohužel nedostává. V důsledku toho bude mít problémy se samostatným uvažováním a iniciativou a se samostatností jako takovou vůbec.

na druhé stránce…

Nedostatek rodičovské autority

Pro malé dítě není autoritou ten, kdo ho neustále pohání, postrkuje a táhne někam za ruku. Autoritou je ten, kdo toho hodně ví a o své znalosti se s dítětem dělí. Mluvte a společně si hrajte. Naučit své dítě poznávat barvy a tvary nebo druhy zvířátek může každá maminka.

A nemusí to být jen doma. Hodně se toho naučíte při procházce, při hře venku, na různých zajímavých místech, kam s dětmi, přetíženými nesmyslnými „povinnostmi“ není čas zajít. Můžete spolu kreslit i plavat v bazénu, poznávat květiny a stromy a učit se zpívat písničky a tančit podle hudby.

Zkuste si představit, jak vás bude vaše dítě vnímat, pokud se vaše úloha smrští na oblékání / svlékání a přemísťování mezi místy …

Absence důvěrného styku s rodinou

Když malé děti posíláte na všechny ty kroužky, kurzy a kdoví kam ještě, zbavujete je důvěrného styku nejen se sebou samými, ale také s dalšími členy jejich rodiny. Pocit rodinné blízkosti je v předškolním věku velmi důležitý. Pokud se čtyřletým až šestiletým dítětem stále zabývají cizí lidé, vytrácí se důležitá úloha rodičů jako vychovatelů.

Vznik komplexů

Když dcerka nebo syn navštěvuje současně výtvarné kroužky, věnuje se gymnastice, hudbě a angličtině, nebude zřejmě ve všem stejně úspěšná nebo úspěšný. Zvláště s postupem času, když cvičení nabývají na obtížnosti.

Dařit se jí či jemu bude v jednom nebo dvou oborech, ke kterým má vrozené dispozice a v dalších narazí na hořké zklamání z neúspěchu a zaostávání za ostatními.

Závěry si udělejte sami. Pokud se ke všemu ostatnímu ještě přidá obava, že nenaplní vaše supermateřské očekávání, může to v nejlepším případě skončit neurózou.

Poškození zdraví

Ani ty nejlepší vitaminové superpřípravky nespasí malé dítě před následky přetížení různými činnostmi. Ano, předškolní děti jsou opravdu velmi vnímavé a rychle si osvojují nové návyky a dovednosti.

Skutečně se vše učí doslova v letu. A vypadá to, že zpracovat novou informaci jim nedá vůbec žádnou práci. Nicméně organismus dítěte, které celý den taháte po různých aktivitách včetně školky se velmi rychle vyčerpává.

Lékaři neříkají o potřebě přísného dodržování režimu činnosti a odpočinku nadarmo.

Samozřejmě jsou i velmi odolné děti. Nejčastěji však bohužel děti před nevědomými rodiči zachrání až nějaká choroba.

Seznam negativních důsledků zdaleka není úplný …