Před pár dny se mě zeptala jedna mladá slečna, jaké to je být stará. Přiznávám, trošku mě urazila s touto otázkou, protože já se vůbec necítím stará. Když uviděla mou reakci, zůstala jen stát, tak jsem řekla, že mi položila zajímavou otázku, a proto se nad ní zamyslím a brzy jí odpovím.
Přišla jsem na to, že stáří je dar. Poprvé to mohu říci nahlas, že teď jsem ten člověk, kterým jsem vždy chtěla být, když jsem byla mladá. Ne, teď nemluvím o mé postavě. Někdy mě toto tělo přivádí do zoufalství. Vrásky, váčky pod očima, pigmentové fleky a převislá kůže.
Někdy mě šokuje obraz staré dámy, která na mě hledí ze zrcadla, ale dlouho se nad tím nezamýšlím a takto ten neklid rychle pomine. Ani za celý svět bych nevyměnila své přátele, můj pozoruhodný život a mou milující rodinu jen abych měla znovu ploché břicho a žádné vrásky. Čím starší jsem, tím jsem sama k sobě shovívavější a méně kritická.
Stala jsem se přítelkyní sebe samé.
Nekárám se, pokud sním o pár sušenek navíc, když si neustelu postel, když si znovu koupím nějakou blbou sošku a nepotřebné věci, ale je to futuristický vánek pro mou mysl.
⇒ na další stránce ⇒
Mám právo jíst hodně, neuklidit po sobě, ale být právě tou extravagantní ženou. Nikomu do toho nic není, když si čtu do čtyř do rána a spím do oběda. Byla jsem svědkem, jak mnoho mých přátel zanechalo tento svět ještě před tím než by si mohli užívat stáří a volnost s ním spojenou.
Tančím s sebou, poslouchám fantastickou hudby, i když se mě dotýká bohužel ze ztracené lásky, co mám dělat – tak pláču. Půjdu na pláž v plavkách, když budu chtít – pochybuji že udrží mé plné křivky pohromadě, budu se kolébat na vlnách oceánu, oblečená v bikinách (nebo vysvlečená?), Na odiv mladých se soucitným pohledem.
I oni zestárnou.
Někdy jsem zapomnětlivá, to je pravda. Ale prosím vás, vždyť si v životě nemusíme všechno pamatovat. To co je důležité, na to si určitě vzpomenu.
Na tento věk jsem už měla ne jednou zlomené srdce. Jak by se ti nemohlo zlomit srdce, když ztratíš svou lásku, když vidíš, jak se tvé děti trápí, nebo pokud ti srazí auto tvého pejska? Avšak zlomené srdce je i náš zdroj energie, zdroj pochopení a zdroj nedokonalosti.
Osud byl ke mně milostivý, dovolil, abych mohla mít šedivé vlasy a můj mladičký úsměv byl v závoji stáří. Kolik a kolik lidí se nemohlo smát nikdy, kolik lidí odešlo ještě před tím, než zešedivěli?! A mně to bylo dopřáno.
Zcela upřímně mohu říci ne.
Zcela upřímně mohu říci ano.
Jak staré, časem je snazší být upřímný. Méně se staráš o názory jiných.
Už nemáš pochybnosti a výhrady vůči sobě. Vyhrála jsem právo dělat chyby.
A odpověď na otázku vám řeknu: Jsem ráda stará. Stáří mě udělala volnou.
Mám ráda tu osobu, kterou jsem se stala. Nebudu žít věčně, nebudu se trápit nad tím, co by se stalo, kdybych něco udělala jinak nebo proč se něco nestalo a co se ještě může stát.