Ukázalo se, že na otázku: „Co teď děláš?“ – je třeba odpovědět slovy… Učím se být šťastná!

Jen si představ, jak krmíš koně jablkem. Majestátní zvířata, vždycky jsem se bála k nim přiblížit. Jednou jsem měla to štěstí, že jsem navštívila místní konírnu. Moji přátelé mě přesvědčili, abych vzala červené jablko a pohostila to božské stvoření.

Třesou se mi kolena a dovádivý kůň otevírá obrovskou tlamu s obrovskými zuby a jemně, jen teplými rty, si vezme pohoštění z mé vlhké dlaně. V tu chvíli jsem ztratila řeč a rozplakala jsem se. Tohle je štěstí!

Vyznáváním kultury života podle pravidel „osim chaim“ jsem se mnohému naučila. Naučila jsem se nehonit sebe ani nepopohánět druhé. Naučila jsem se s nebeským potěšením vypít kávu v oblíbené kavárně, ačkoli to nemusí být nejlepší káva ve městě. Ale jací lidé se tam schází!

Dostala jsem mnoho lekcí, a každá z nich mě učila být šťastnou. Jednoduché věci.. Četba poutavé knihy, hlazení zelené trávy konečky prstů na trávníku, projížďky na kole. Nebo domácí pečivo, když je celá kuchyně od mouky, děti opatlané džemem, ale je nám spolu tak dobře, že kašleme na úklid a rozbité nádobí. To je pro mě „osim chaim“.

článek pokračuje na další stránce..