Všichni víme, že kola a limonáda nejsou nejlepší pro náš pas nebo zdraví našich zubů, ale naše nová studie na krysách vnesla světlo do otázky, jak moc mohou nápoje s cukrem poškodit náš mozek.
Změny, které jsme pozorovali v oblasti mozku, který řídí emocionální chování a kognitivní funkci, byly rozsáhlejší než změny způsobené extrémním stresem v raném stádiu života.
Je známo, že nepříznivé zážitky v raném dětství, jako je extrémní stres nebo zneužívání, zvyšují riziko špatného duševního zdraví a psychiatrických poruch v pozdějším životě.
Počet traumatických událostí (nehody, svědectví zranění, úmrtí v rodině, přírodní katastrofy, fyzické, sexuální a emocionální zneužívání, domácí násilí a bytí obětí zločinu), jimž je dítě vystaveno, je sdruženo se zvýšenými koncentracemi hlavního stresového hormonu, kortizolu.
Existují také důkazy, že špatné zacházení v dětství je sdruženo se sníženým objemem mozku a že tyto změny mohou být spojeny s úzkostí.
Co jsme zjistili – strana 2
Při pohledu na krysy jsme zkoumali, zda byl dopad stresu v útlém dětství na mozek zhoršen pitím velkých objemů nápojů s cukrem po odstavení mláděte. Protože samice pravděpodobněji zažívají nepříznivé životní události, studovali jsme samice krys Sprague-Dawley.
Pro modelování traumatu nebo zneužívání v rané fázi života byla polovina vrhů po narození krys vystavena omezení množství materiálu pro hnízdění mezi druhým a devátým dnem od narození. Poté se vrátily na normální podestýlku, dokud nebyly odstaveny. Omezená podestýlka mění mateřské chování a zvyšuje úzkost potomků později v životě.
Při odstavení byl polovině krys dán neomezený přístup k nízkotučnému krmivu a vodě k pití, zatímco jejich sestrám bylo dáváno krmivo, voda a 25% cukerný roztok, který mohly pít. Zvířata vystavená stresu v útlém dětství byla menší při odstavení, ale tento rozdíl časem zmizel. Krysy konzumující cukr v obou skupinách (kontrolní a stresové) jedly během pokusu více kalorií.
Krysy byly sledovány do stáří 15 týdnů a poté byly zkoumány jejich mozky. Protože víme, že stres v útlém dětství může mít dopad na duševní zdraví a funkci, zkoumali jsme část mozku zvanou hippocampus, jež je důležitá pro paměť i stres. Byly studovány čtyři skupiny krys – kontrolní (žádný stres), kontrolní krysy pijící cukr, krysy vystavené stresu a krysy vystavené stresu, které pily cukr.
Zjistili jsme, že chronická spotřeba cukru u krys, které nebyly stresované, vytvářela podobné změny v hippocampu, jaké byly k vidění u krys, které byly stresované, ale nepily cukr. Vystavení stresu v raném věku nebo pití cukru vedlo k nižšímu vyjádření receptoru, který váže hlavní stresový hormon kortizol, což může ovlivnit schopnost zotavení se z vystavení stresující situaci.
Dalším gen, který je důležitý pro růst nervů, Neurod1, byl také snížen cukrem i stresem. Ostatní geny důležité pro růst nervů byly prošetřeny a jen pití cukru od mladého věku bylo dostatečné pro jejich snížení.
Krysy byly vystaveny vysokému příjmu cukru během vývoje a dopad cukru je zneklidňující, protože může ovlivňovat vývoj mozku, ačkoli je třeba další práce k prozkoušení tohoto jevu.
V této studii nevytvořilo kombinování příjmu cukru a stresu v raném životě další změny v hippocampu, ale zda to tak zůstane i nadále je nejasné.
Co to znamená pro nás? – strana 3
Změny v mozku vyvolané cukrem jsou velmi znepokojivé, když uvážíme vysokou spotřebu cukrem slazených nápojů, s obzvláště vysokou spotřebou u dětí ve věku 9 až 16 let. Pokud u lidí probíhají podobné procesy jako ty, které byly zjištěny v naší krysí studii, je důležité snížení spotřeby cukru napříč společností.
Skutečnost, že pití cukru nebo vystavení stresu v raném životě snížily vyjádření genů zásadních pro vývoj a růst mozku, je velmi znepokojivá. Přestože je nemožné provádět dané studie u lidí, mozkové okruhy řídicí stresové odezvy a krmení jsou zachovány napříč živočišnými druhy.
Lidé, kteří byli vystaveni traumatu v raném životě, mají změny ve struktuře jejich hippocampu. U lidí měli ti, kteří konzumovali „nejzápadnější“ stravu, menší objem hippocampu, v souladu s údaji ze zvířecích modelů.
Celkově tato zjištění naznačují, že by budoucí práce měla zvažovat případné dlouhodobé účinky vysokého příjmu cukru, zvláště v raném životě, na mozek a chování.
Jayanthi Maniam, výzkumný partner, UNSW Australia a Margaret Morris, profesor farmakologie, vedoucí farmakologie, UNSW Australia
Tento článek byl původně vydán na webu The Conversation. Přečtěte si původní článek