Byla to obyčejná škola, kterou navštěvovali studenti z bohatých i chudších rodin. Autor slyšel tento příběh od svého přítele a s jeho svolením ho vyprávěl.
„Můj přítel vlastní úspěšnou firmu, ale nemá ve zvyku chlubit se svým jměním. Žije ve svém rodinném domě, který zdědil po rodičích, nosí běžné oblečení – trička a džíny.“
Nové vybavení třídy
Škola, kterou jeho dcera navštěvovala, byla podfinancovaná. Lavičky byly staré několik, ne-li několik desítek let. Skupina rodičů se rozhodla vyměnit staré nepohodlné lavičky za modernější.
Bohatí rodiče vymysleli, že lavičku pro jejich dítě koupí každý. Nepočítali s tím, že to jsou pro chudší rodiny příliš velké výdaje.
Přesto bohatí rodiče pořídili dětem nové lavice a židle. Kamarád mi nabídl, že se složí a koupí nové lavičky pro chudší děti. Tento nápad se bohužel rodičům nelíbil.
– Proč bychom měli z vlastních peněz kupovat lavičky pro ostatní? – Nechte je sedět ve starých lavicích.
Kamarád po takové diskuzi odmítl koupit nové lavičky. Věřil, že to povede k rozdělení na „chudé“ a „bohaté“.
Pokračování na další straně