V rušných obdobích po válce v evropských městech došlo k dramatické změně v trendu bydlení. Nedostatek bytů, který postihl státy po druhé světové válce, vedl k výstavbě nových sídlišť, která se stala základem městského plánování a ovlivnila životy mnoha lidí. Panelové komplexy, původně přijímané s různými reakcemi, se brzy staly hlavním prvkem městského prostředí, a to jak vzhledem, tak vlivem na životní styl obyvatel.
Po druhé světové válce se v Evropě projevil závažný nedostatek bytů. V reakci na tento nedostatek vlády zahájily ambiciózní projekty rozvoje měst, což vedlo k rozšíření sídlišť. Základem těchto snah se stala výstavba panelových sídlišť s použitím standardizovaných stavebních metod. I když země jako Československo zaostávaly ve výstavbě za západní Evropou, pod komunistickými režimy se tento proces zrychlil. XI. sjezd komunistické strany v roce 1959 stanovil ambiciózní plány na výstavbu 1,2 milionu bytů do roku 1970, což zahájilo éru rozsáhlých bytových projektů.
Navzdory původnímu účelu čelila panelová sídliště ostré kritice. Státní plánování a rychlá výstavba často vedly k nevyhovujícím životním podmínkám. Bytové jednotky, které byly často přeplněné a vybavené jen základními prvky, se staly symboly té doby a ukazovaly, že byla kladena větší důraz na kvantitu než na kvalitu.
článek pokračuje na další stránce..