Jsou období, kdy máme pocit, že život ani nežijeme, ale spíš ho jen doháníme. Ráno začne seznamem povinností, den se rozpadne mezi práci, rodinu, termíny a drobné úkoly, které se nenápadně hromadí. A večer? Často přichází únava a tichý pocit, že jsme toho zase nestihli dost.
V takovém tempu se jen málokdy zastavíme. Přitom právě otázka, co za sebou necháváme, bývá mnohem důležitější než to, kolik položek jsme stihli odškrtnout ze seznamu.
Každodenní kolotoč, který nás pohltí
Práce, rodina, povinnosti, termíny, nákupy, zprávy, telefony a nekonečné seznamy věcí, které „ještě musíme“. Mnoho lidí dobře zná pocit, že den má příliš málo hodin a hlava příliš mnoho otevřených oken.
Žijeme v neustálém pohybu, ale často bez prostoru přemýšlet, kam vlastně směřujeme. Ne proto, že bychom nechtěli. Spíš proto, že na zastavení jednoduše nezbývá energie.
Pocit, že nikdy není hotovo
Jedna povinnost skončí a další čeká za rohem. Splněný úkol nepřinese vždy úlevu, protože okamžitě přichází další. A tak se snadno stane, že i po celém dni plném práce usínáme s dojmem, že jsme selhali.
článek pokračuje na další stránce…