Žijeme tak rychle, že si někdy ani nevšimneme, co po nás zůstává
Jsou období, kdy se člověk nezastaví. Práce, rodina, povinnosti, termíny a nekonečné seznamy úkolů se skládají jeden za druhým, až máme pocit, že den je příliš krátký na všechno, co bychom měli zvládnout.
A právě v takových chvílích často zapomínáme na jednu podstatnou otázku: Co po sobě vlastně zanecháváme? Ne ve velkých gestech, ale v každodenních okamžicích, ve vztazích, v náladě, kterou kolem sebe šíříme, i v tom, jak žijeme obyčejné dny.
Každodenní běh, který zná skoro každý
Ráno začne rychle, den pokračuje ještě rychleji. Přesouváme se mezi prací, rodinou, úkoly a povinnostmi. Do toho přicházejí termíny, odkládané záležitosti a seznam věcí, který jako by nikdy nekončil.
Člověk má často pocit, že jen dohání to, co mělo být hotové už dávno. A přestože celý den něco řeší, večer může přijít zvláštní únava spojená s dojmem, že toho pořád nebylo dost.
článek pokračuje na další stránce..