Slovenskou televizi a rozhlas zasáhla další bolestivá zpráva. Ve věku pouhých 51 let zemřela Rita Čulková, dlouholetá pracovnice Rádia Regina Východ a vedoucí výrobního štábu. O jejím odchodu informovali kolegové poslední říjnový den. Z jejich reakcí je patrné, že pro ně nebyla pouze zkušenou profesionálkou, ale především člověkem, který dokázal kolem sebe vytvářet přátelskou atmosféru.
Rita Čulková zemřela v sobotu 31. října 2026, jen krátce před dušičkovým obdobím. Přesná příčina její smrti nebyla ve veřejných oznámeních uvedena, a proto není namístě o ní spekulovat. Smutná zpráva však během několika hodin vyvolala množství osobních reakcí od kolegů, přátel i lidí, kteří ji znali z prostředí východoslovenského rozhlasu.
„Budeš nám velmi chybět.“ Rádio Regina oznámilo smutnou zprávu
Rádio Regina Východ se s dlouholetou kolegyní rozloučilo prostřednictvím sociálních sítí. Připomnělo, že Rita Čulková vedla výrobní štáb a patřila mezi lidi, kteří stojí v zákulisí každodenního rozhlasového vysílání.
Kolegové ji popsali jako skvělou kamarádku a velkou profesionálku. Pověřený ředitel Studia STVR Košice Jozef Puchala pak ve své reakci uvedl, že lidí podobných Ritě člověk v životě potká jen velmi málo.
Její práce přitom nebyla typem profese, kterou posluchač běžně vidí nebo slyší přímo ve vysílání. Výrobní štáb ale patří k důležitému zázemí rádia – podílí se na organizaci vysílání, koordinaci výroby a řadě dalších činností, bez kterých by se program k posluchačům vůbec nedostal.
Kolegové vzpomínají na její úsměv, klid a mimořádnou empatii
Po zveřejnění zprávy se pod oznámením začaly objevovat desítky osobních vzpomínek. Lidé, kteří s Ritou pracovali, opakovaně připomínali její optimismus, ochotu pomoci a schopnost naslouchat druhým.
Jedna z kolegyň popsala Ritu jako člověka, který měl dar rozdávat kolem sebe klid a dobrou náladu. Vzpomínala také na její empatii a na to, že se na ni bylo možné obrátit ve chvíli radosti i tehdy, když člověk potřeboval podporu.
Košický redaktor STVR Tomáš Michal Babják jí dokonce věnoval vzpomínkovou báseň. Její odchod v ní spojil s tichem na rozhlasových chodbách a se vzpomínkou na úsměv, kterým vítala kolegy při příchodu do práce.