Para: křest Menšiny a euforie v Roxy

Para headsmall

18letá historie slovenské formace Para si už dlouho říkala o představení českému publiku. A stalo se tak 6. listopadu

Toho večera odehrála Para velmi vydařenou českou premiéru, a to v pražském klubu Roxy, kde tito pánové křtili českou edici alba Menšina

Zařadit slovenskou Paru mezi poprock by bylo přehnané škatulkování. V jejich tvorbě uslyšíme jak vlivy reggae a ska, špetku funky nebo uplně normální rockovou dynamiku, tak i elektronické smyčky a samply

Para – Menšina

Jejich definicí je stylově neurčitý mix, který přesto drží výtečně pohromadě. Potvrzuje fakt, že skupina ušla velký kus cesty v hledání vlastního zvuku. Před 18 lety se vydala na cestu s „krabicovým punkem“, a její putování večírkem v Roxy zdaleka nekončí.

Kapela očekávaně rozheřála publikum titulní skladbou z nové desky. V průběhu večera muzikanti střídali nový materiál se staršími songy, a po šesti řadových deskách nebylo pochyb, že mají z čeho vybírat. Nadšené ovace nakonec přiměly kapelu přidat celkem dvakrát. Publikum jim zkrátka dalo jasně najevo, že je ještě propustit nehodlá.

Fotky kapely Para v pražské Roxy

fotocredit: Jiří Pícha

Atmosféra byla od začátku napumpovaná spíše rychlejšími skladbami, až se snesla k zemi grandiózním závěrem, který překvapivě představovala klidnější, ideální rozlučková skladba Prví poslední.

Melodie Pary jsou chytlavé, dostanou se snadno do hlavy, a ven je jen tak nevyženete. Pokud jde o Laskyho, jsou jistě větší mistři pěvci. Jako frontman je ovšem nepřekonatelný, a svou hru s publikem hraje na výbornou, ne-li ještě líp.

Česká premiéra se skupině Para rozhodně povedla, proto ti z vás, kteří včera do pražského klubu Roxy nemohli dorazit, rozhodně nepropásli poslední šanci.

Ještě se sluší uvést současnou sestavu kapely Para:

Tomáš Šedivý (Lasky) – Zpěv
Matej Kubičár (Johnny Guitarr) – Kytara
Juraj Marikovič (Medveď) – Kytara, zpěv
Matúš Vallo (Don Metju) – Basová kytar
Oliver Sadovský (DJ Sadowsky) – perkuse, sampler
Daniel Buzinkay (Buzensky) – Bicí

text: Jiří Pícha