Není pochyb, že Hana Zagorová patří mezí největší osobnosti česko – slovenské hudební scény. Pro své fanoušky připravila po sedmi letech obrovské překvapení. “ Vyznání “ je název nového alba s dvanácti skladbami, které odráží jedinečně charakteristický hlas české hvězdy.
V exkluzivním rozhovoru pro vydavatelství SUPRAPHON, jemuž vydání alba opět svěřila, prozradila, že při jeho poslechu si nejen fanoušci odpočinou.
Hana Zagorová – Vyznání (oficiální ukázka z alba)
Po sedmi letech vydáváte nové album, musí to být pro vás velká radost. Zřejmě se nepotřebujete připomínat každý rok novým albem.
Přesně tak! Musí přijít ten správný čas na nové album, aby stál opravdu zato. Zdálo se mi, že právě teď nadešla ta doba, kdy jsem chtěla album nahrát. Tak jsem ho nahrála.
Řekla jste, že písničky na desce musí spolu ladit, na albu je jich dvanáct. Z kolika skladeb jste vybírali?
Asi z dvaceti, tedy z poměrně malého množství. Nerada písničky odmítám a navíc všichni ti moji “ staří “ textaři, se kterými spolupracuji už dlouho, vědí, co jim vezmu a co ne. Oni už píší na jistotu, protože se navzájem známe dlouho, píseň mi umí dodat přímo ušitou na mě. Dokonce jsem voněla i k autorům, jejichž písničky se objeví na mém albu poprvé. Chtěla jsem je nazpívat, protože jsem rozuměla textům, alespoň se mi to tak zdálo.
Co se týče autorů textů, stane se vám někdy, že byste jejich písničku chtěla předělat, nebo ji odmítla?
Samozřejmě, že se to někdy stane, ale předělávání nemám ráda, takže autora spíše přepojím na jiného interpreta. Dělám to nerada, ale občas k tomu dojde, do písničky rozhodně nenutím.
Nazpívali jste je dvanáct z dvaceti. Zbývajících osm skladeb jste tedy odmítla?
Bohužel ano. Nebyly to písničky pro mě, ale určitě se neztratí. Věřím, že zpěvák, který je nazpívá, jimi rozvíří hudební scénu.
Váš výběr se tedy sestává z návrhů textů a not, které dostanete a následně se rozhodnete?
Přesně tak! Většinou mi pošlou rovnou i demonahrávku nazpívanou autorem. Již před nahráváním se dá odhadnout, jak písnička zarezonuje a jak mi sedne. Jakmile nahraji skladbu, stojím si za ní. Kdybych nakonec nezařadila do alba song, který už jsem natočila, brala bych to tak trochu jako své selhání.
Máte přesto nějaké písně nahrané, ale z nějakých důvodů jste je nevydali?
Teď mě žádné takové nenapadají. Určitě však nějaké byly v minulosti, ale je to už dávno, a na to si nevzpomínám.
Liší se nějak spolupráce s jednotlivými textaři skladeb? Na albu „Vyznání“ odezní texty například od Eduarda Krečmara, Václava Kopty či Pavla Žáka …
Tato spolupráce je v zásadě se všemi podobná, s tím rozdílem, že Eda Krečmar má na mé nové desce jeden text a Václav Kopta tři. Musím však říci, že když jsem dostala text k písni Náš Rubikon s hudbou Petra Maláska, nebo text k polské písni Rande u Zdi nářků, byla jsem unesena.
Po dlouhé době jste nazpívali text Pavla Žáka , byla to pro vás určitě velká radost …
To tedy je a velká ! Neskutečné spojení textu Pavla Žáka a hudby Karla Vágnera v písni Beethoven je celkově velmi silné. Velmi si jich vážím , patřily po desetiletí mezi mých nejbližších spolupracovníků .
Je o vás známo, že se podílíte na textech i autorsky. Jak nejraději tvoříte texty, na hudbu nebo bez ní?
Rada píšu na hudbu, ta mi dodá tvořivý a nápaditý impuls. Tehdy dostanu chuť psát a psát … Bylo tomu tak i u třech francouzských písních na nynějším albu “ Vyznání “ . Jsou překrásné! Už když jsem je slyšela v originále, řekla jsem si : „To je ono „! Přála bych si, aby mi něco podobného napsali i čeští autoři.
Vzpomněla byste si na svůj vůbec první text?
Samozřejmě! Svůj první text jsem napsala na písničku Hany, asi tak v sedmdesátém roce. Paradoxně k tomu došlo z nutnosti. Člen naší kapely, Richard Kovalčík, mě zamkl v pokoji a řekl, že mě pustí ven až tehdy, až napíšu text. A stalo se. Po dlouhém váhání a odkládání jsem nakonec napsala písničku za necelé dvě hodiny.
Na albu “ Vyznání “ přispěl svým textem i slovenský básník Ľubomír Feldek, co je na tom pravda?
Ano, je to tak. Poprosila jsem ho, aby sáhl do šuplíku svých textů a on to udělal. Velmi jsem za to ráda! Vnímám tuto “ naši “ písničku trochu jinak než ty ostatní, pokládám ji za hereckou. I způsob nahrávání byl jiný. Přišla jsem do studia, vyslechla si song a hned napoprvé jsem ho i nahrála. Žádné předělávky nebo opravy. Chtěla jsem ji mít “ na první šup „. Cítila jsem, že je to písnička, která bude krásně znít živě.
Když jsem ji slyšel poprvé a neměl před sebou ještě tracklist alba, napadlo mě, že jste tento text napsala sama. Zní velmi osobně, zpívá se v ní o nemocech těla a bolestech duše. Vy sama jste si hlavně těchto chorob užila dost.
( Smích ) Že bych ten text napsala sama? Nechci se srovnávat s panem Feldekem, na to si opravdu netroufám. Ten text je nádherný. Velmi si vážím, že na tomto albu mám skladbu s textem tohoto skvělého básníka.
Čímž si léčíte “ splín “ duše vy?
Je to možná v tom, že se z toho vypíšu nebo si pustím nějakou pěknou hudbu. V každém případě se svými “ splíny “ nechodím mezi lidi. Pokud je to můj “ splín “ , musím si ho vyřešit sama. Je to ošklivé slovo, ale to tak nejlépe sedí k tomu, jaký mám pocit. Až když jsem s nějakým problémem vyrovnaná a mám ho zvládnutý, jen tehdy můžu vzít někoho za ruku.
Ještě se vrátím k českým autorům hudby, kteří na album přispěli. Zdánlivě jsou to zástupci zcela odlišných hudebních žánrů, ne?
A přitom ty skladby mají společný charakter, což si myslím, že je dobře. To je totiž základ k tomu, abyste mohli album nahrát. “ Moji “ autoři se trefili do žánru, který je mi blízký a který mohu zpívat.
A všechno to aranžérský sjednotil Dan Hadlich …
… a udělal to skvěle! Přiznám se, že některé písničky jsem nazpívala jen s pianem, a on pak na tento polotovar dopisoval aranžmá. To se mi velmi osvědčilo. Na to piano hrál úžasně klavírista kapely Boom Band, Ondřej Hájek. On se mnou v písních skutečně dýchá a to zbožňuji.
Zpíváte ráda jen s pianem nebo v malé komorní sestavě?
Někdy ano, ale ne dlouhý úsek. Ráda na koncertě zazpívám jednu, nanejvýš dvě “ pianovky „, ale recitál jen s klavírem jsem zatím nedělala.
“ Vyznání “ je vaším dvacátým řadovým albem, je to pro vás důvod k oslavě?
( Váhání ) … Nevím. Možná ne k oslavě, ale určitě k radosti. Víte, já nejsem spomínací typ. Opravdu ne. Teď mám toto “ dítě „, a to mě zajímá ze všeho nejvíc.
Určitě už máte první ohlasy na album, jste v klidu?
Ano a mám z nich velkou radost. Někdy se stává, že posluchači při poslechu mají potřebu, některé písničky přeskočí nebo si naopak navolí nějakou skladbu z jiného alba. Teď mi říkají, že tuto desku poslouchají se zájmem od začátku až do konce. To je super!
Komunikujete s fanoušky i na sociálních sítích?
Moc ne. Mám oficiální stránky, které mi velmi spolehlivě spravuje Jarda Telekes a to i s navázáním na facebook. Mám i několik neoficiálních internetových stránek a několik stránek facebookových, s nimiž nemám vůbec nic společného.
Se svým fanklubem jste ale v kontaktu?
Spíše s některými členy, kteří se postupem času staly mými kamarády a pomáhají mi. Oni už mají samozřejmě určitý věk. Minule jsem zpozorovala, že se mezi nimi objevuje stále více mladých diváků. Například na vánočním koncertě v Lucerně se z balkonu vyklonila skupinka mladých lidí a zaclonili výhled lidem z prvních řad, kteří si koupili dražší lístky. Tančili a zpívali moje písničky spolu se mnou. Znali celý text. Kde se to naučili? Toto si ohromně vážím.
Co na to ti lidé z prvních řad?
Museli se postavit také. Jelikož druhá polovina mého koncertu patří pro stojící publikum. Všichni se musí postavit.
Váš manžel, operní zpěvák Štefan Margita, „Začíná Končit“, tedy vyráží na turné, které se tak jmenuje. Co vy?
To by mě ani nenapadlo. Budu zpívat, dokud budu vyprodávat sály. Dokud si mě lidé budou žádat a budou chodit na mé koncerty. Dokud budu mít pocit, že to, co dělám, mé fanoušků naplňuje – tím pádem to bude naplňovat i mě.
Jiřina Bohdalová se stala kmotrou CD Vyznání Hany Zagorové
Karel Gott, Hana Zagorová a Štefan Margita
Autorem jednoho textu písně CD Vyznání Hany Zagorové je i Gipsy.cz