Ač již dávno dosáhl důchodového věku, nikdy nezůstal nic dlužen své pověsti sexuálního idolu a rebela. A zejména vynikajícího hudebníka, který kromě dobré muziky dokáže z každého koncertu udělat jedinečnou show.
Legendární britský hudebník Mick Jagger, který v pátek 26. července oslaví sedmdesátiny, okouzluje publikum svojí dandyovskou arogancí a smyslnými rty už přes 50 let.
Mick Jagger se narodil jako starší ze dvou bratrů do středostavovské rodiny v Dartfordu v hrabství Kent. Krátce studoval na prestižní Londýnské ekonomické školy, z níž ho ale brzy vyhodili. Osudové bylo jeho setkání s kamarádem z dětství Keithem Richardsem v roce 1960. Oba zjistili, že milují americké bluesmany a založili kapelu.
Jagger s Richardsem brzy vytvořili výjimečnou autorskou dvojici přezdívanou Glimmer Twins (Blýskavá dvojčata). Na jedné straně estét, intelektuál a výrazný zpěvák Mick, který si vyzkoušel i herectví, na straně druhé věčný rebel a nezaměnitelný kytarista Keith, vždy s cigaretou v ústech či s bourbonem v ruce a s vlasy „jako po výbuchu granátu“.
[podobneclanky]
První koncert pod názvem Rolling Stones
skupina odehrála v londýnském klubu Marquee 12. července 1962. V květnu 1963 nahráli první singl Come On původně od Chucka Berryho a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966). Hymnou tohoto období se stala píseň (I Can’t Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. „Stouni“ začali zdolávat čela hitparád a pozornost začaly budit i informace o tom, jakou výtržnost zase ztropili, jaké drogy mají zrovna v oblibě nebo kdo měl nejvíce žen v posteli.
The Rolling Stones – (I Can’t Get No) Satisfaction
Jagger a drogy
Kvůli drogám se začali dostávat do konfliktu se zákonem. „Vždy jsem se snažil jejich konzumaci omezit natolik, aby mi nebránily v práci,“ tvrdil později Jagger, jenž byl v 60. a 70. letech spolu se svými kolegy několikrát vyšetřován kvůli nelegálnímu držení a užívání drog. Některá dnes oslavovaná alba, jako například Sticky Fingers, jsou narážek na užívání omamných prostředků plná.
V polovině 80. let vydal Jagger první sólové album She’s the Boss. Na něm se (stejně jako na dalších třech) nebál vzdálit od bluesrockových stoneovských základů a pustil se i do všelijakých experimentů. Na svojí desce Goddess In The Doorway (2001) zase míchá bílou a černou hudbu, dotýká se melodií orientálních a staví vedle sebe několik hudebních generací: veterána Peta Townshenda, o generaci mladšího Bona z U2, Lenny Kravitze či hiphopovou hvězdu Wyclefa Jeana.
Příliš velký dojem ale na britské kritiky neudělalo debutové album dalšího Jaggerova projektu, superskupiny SuperHeavy, které vyšlo v roce 2011. Kromě Jaggera se na něm podílel kytarista někdejších Eurythmics Dave Stewart s různorodými hudebníky – soulovou zpěvačkou Joss Stoneovou, synem Boba Marleyho Damianem a bollywoodským skladatelem a zpěvákem A. R. Rahmánem. Hudebně se album pohybuje mezi rockem, reggae, soulem, bhangrá (hudba paňdžábských přistěhovalců v Británii) a blues.
[podobneclanky]
Silné pouto Micka Jaggera ke skupině Rolling Stones trvá více než 50. let
Rolling Stones však Jagger k vodě nikdy nepustil a prožil s nimi jejich ústup ze slávy v osmdesátých letech i návrat na výsluní počátkem devadesátých let. Svoje zatím poslední studiové album Bigger Bang skupina vydala v roce 2005 a poté vyrazila na světové turné. Pak se na dlouhých pět let odmlčela a na pódia se vrátila až v loňském roce krátce po vydání výběrového alba GRRR! při příležitosti 50. výročí svého založení.
Letos koncem června skupina vystoupila na nejprestižnějším britském rockovém festivalu v Glastonbury a jen o pár dní později zahrála v londýnském Hyde Parku, kde natěšeným fanouškům předvedla převážně stejné hity jako při svém legendárním vystoupení na tomtéž místě před 44 lety. Jagger měl na sobě podobné oblečení jako 5. července 1969 a opět recitoval verše. Show sledovalo na 65.000 fanoušků několika generací. „Je tu někdo, kdo tu byl už v roce 1969?“ ptal se Jagger po úvodním hitu Start Me Up do publika a zástupy prošedivělých fanoušků mocně aplaudovaly. „Tak vítejte zpátky, jsem rád, že vás zas vidím,“ volal Jagger.
Od 70. let se Jagger mihl také řadou filmů jako herec, scenárista i producent, jeho hudebních kvalit však tyto snímky zdaleka nedosáhly. Na „stará kolena“, v roce 2003, se rodák z Dartfordu dočkal i rytířského titulu. „Někteří z mých nejlepších přátel jsou rytíři. Je to pěkně zákeřná smečka mizerů, ale jsem velmi šťastný, že se k nim mohu připojit,“ prohlásil tehdy sir Michael Philip Jagger.
Mick Jagger a jeho lásky
Samostatnou kapitolu představují pro zpěváka ženy. Dvakrát se oženil, má celkem sedm dětí se čtyřmi různými ženami. Bulvárními médii byl propíraný zejména jeho rozvod s modelkou Jerry Hall, který ho přišel na více než 377,6 milionu korun. Podle životopisné knihy Mick: The Wild Life and Mad Genius of Jagger (Mick: Divoký život a bláznivý génius Jaggera), která vyšla v roce 2012, kdysi propadl také budoucí první dámě Francie Carle Bruniové. Poznal ji prý v roce 1990 jako milenku Erica Claptona. Jagger se podle jeho životopisce také léta dvořil americké herečce Angelině Jolie. V knize se píše i o zpěvákovi Davidu Bowiem, který byl Mickovým přítelem a jednou oba načapala Bowieho přítelkyně nahé v posteli.
zdroj: (ČTK) -Vladimír Pohorecký rmi