Koncem 60. let zaujal v triu Golden Kids spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou
Za svůj umělecký vrchol ale Václav Neckář považuje přelom 70. a 80. let, kdy nazpíval řadu hitů
Očistcem se pro něj stal rok 2002. Postihla jej tehdy mozková mrtvice, Neckář však dokázal nemožné a na pódia se vrátil. Zpěvák, který ve středu oslaví sedmdesátiny, zaznamenal úspěšný – i nečekaný – comeback předloni s písní Půlnoční k filmu Alois Nebel.
Video : Václav Neckář – Půlnoční
Stín katedrál, Lékořice, Čaroděj Dobroděj, Kdo vchází do tvých snů (má lásko), Ša-la-la-la-li, Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, Doktor Dam Di Dam nebo Je ráno, Anno – to jsou jen některé z Neckářových nejznámějších písní. Zpěvák od roku 1971 koncertuje se skupinou Bacily, kde je kapelníkem jeho mladší bratr Jan. Natočili alba různorodá: folkrockové Tomu, kdo nás má rád (1974), bigbítové Planetárium (1977) či rockové Pod komandem lásky (1988).
Po sametové revoluci zaznamenal Neckář jako mnoho dalších interpretů ústup ze slávy. V roce 2002 přišel také životní zlom – mozková mrtvice, po níž se zpěvák učil znovu mluvit i texty písní. „Všechno jsem zapomněl. Z pěti set písniček, které jsem kdy nazpíval, jsem se zatím naučil asi jen dvacet nebo dvaadvacet textů,“ řekl v roce 2011. Na koncertech si proto vypomáhal čtecím zařízením. Neckář také hodně změnil vizáž, zhubl o téměř 30 kilogramů.
Interpret, který v době největší slávy dostával fanynky do kolen nejen plachým úsměvem, své znovuzrození a jakýsi „restart harddisku“ oslavil na narozeninovém koncertě v Lucerně v roce 2003. O dva roky později už vydal nové album Oči koní a vzápětí i výběrovou desku mapující celou jeho kariéru. Opětovný příval popularity pak Neckář pocítil v roce 2011, kdy natočil píseň Půlnoční. „Ta písnička mi šla ze srdce, je v ní všechno … Hlavně smutek,“ řekl.
Úspěšný hit k filmu Alois Nebel, pod nímž je autorsky podepsána dvojice Jaromír Švejdík (alias Jaromír 99 z kapely Priessnitz) a Dušan Neuwerth, se vzápětí zařadil mezi nejhranější v rozhlase a oslovil generace posluchačů. Při vyhlašování Cen Anděl 2011 se Půlnoční stala vítězem v kategoriích Skladba, Videoklip roku a Neckář vešel do Síně slávy. Absolvoval poté řadu koncertů, objížděl festivaly a s tvůrci písně loni vydal celé studiové album Dobrý časy.
Kromě hudby Neckář za mlada koketoval i s herectvím, ale na DAMU se opakovaně nedostal. Jako elév působil v Mosteckém divadle pracujících, v plzeňské Alfě a pražském Rokoku. Zahrál si i ve filmech, jimž vévodí Oscarem ověnčené Ostře sledované vlaky. Hlavních rolí se Neckář zhostil také ve Skřiváncích na niti a v pohádce Šíleně smutná princezna. Některé písně k filmům také nazpíval – Jak básníci přicházejí o iluze, Jak utopit doktora Mráčka nebo Páni kluci.
V roce 2010 vydal Neckář knihu s názvem Cesta do mé paměti, v níž mimo jiné zmiňuje i výslechy komunistické Státní bezpečnosti (StB), která se z něj snažila udělat udavače. Reagoval tak na informace Lidových novin, jež v roce 2007 zveřejnily, že zpěvák byl evidován jako důvěrník StB. Deník to uvedl s odvoláním na dokumenty ministerstva vnitra. Neckáře se veřejně zastala například Marta Kubišová, která uvedla, že o jeho spolupráci s StB pochybuje.
Pražský rodák (23. října 1943), který dlouhá léta prožil i v Ústí nad Labem, začal kariéru v triu Golden Kids. Kapela slavila úspěchy jen krátce, protože komunistický režim v roce 1970 zakázal Kubišové zpívat. Po roce 1989 se všichni společně sešli k několika koncertům. S velkým návratem se počítalo až při příležitosti 40. výročí založení kapely. Z důvodu soudních sporů mezi Kubišovou a manželem Vondráčkové Martinem Michalem z něj ale sešlo.
Neckář je dlouhá léta ženatý. S manželkou Jaroslavou, která je bývalou baletkou, má jediného syna Václava.
text: Markéta Veselá