Peter Aristone představuje nový videoklip k duetu s Melanii C “Cool As You”

Slovenský zpěvák a skladatel Peter Aristone představuje nový videoklip k duetu s Melanii C “Cool As You”.

Jsem nadšený, že můžu spolupracovat s mezinárodně uznávanou zpěvačkou jako je Melanie C,” vypráví Peter a dodává “Je to pro mě jako splněný sen. Její zpěv a její přínos na této nahrávce je fenomenální a výsledkem je nádherný a silný duet, který, věřím, že se fanouškům bude líbit.” !

Melanie C na spolupráci s Peterem také ráda vzpomíná: “Během mé hudební kariéry jsem měla to štěstí pracovat s různými umělci. Když jsem poprvé uslyšela “Cool As You”, ihned jsem se zapojila do projektu a bylo mi potěšením s Peterem pracovat.” !

Peter Aristone – Cool As You feat. Melanie C

Píseň “COOL AS YOU” najdete na novém sólovém albu Petera “19 DAYS IN TETBURY”, které vyjde tento pátek 21.března.

Videoklip se natáčel v Londýně ve čtvrti Kensal Rise pod taktovkou holandského režiséra Antona van der Lindena.

Ten se zaměřuje spíše na hip hop a dubstep a autorsky sa podílel například na klipech kapel Dope D.O.D. anebo Noisia, kteří ve svých žánrech patří k mezinárodně uznávaným interpretům.

V den natáčení panovalo typické londýnské deštivé počasí. “Bylo asi 5 stupňů nad nulou a natáčení v jarních outfitech bylo dost náročné,” vzpomíná Peter a se smíchem dodává “Na druhou stranu nebylo potřeba používat tolik speciálních efektů, déšť byl opravdový.”

Společný duet “Cool As YouPeterMelanie C zazpívají i během pražského koncertu a křtu, který se bude konat v sobotu 22. března v Hard Rock Cafe. Peter zde představí písničky ze svého nového sólového alba “19 Days In Tetbury”.

peter_ariston_2 (450 x 680)O Peterovi Aristonovi

Slovenský zpěvák, skladatel a hudebník Peter Aristone přichází se svým prvním sólovým albem “19 Days in Tetbury”. Je pojmenováno podle anglického městečka, ve kterém pod dohledem producenta Grega Havera předloni a loni vznikalo. Jako hosté se na něm vedle Aristona objevuje například Melanie C, členka skupiny Spice Girls, James Dean Bradfield, zpěvák a kytarista velšské skupiny Manic Street Preachers, či švédská zpěvačka Emma Ejwertz, s níž napsal dvě písničky. ! 

Aristoneovi je 33 let. Hudbě se věnoval odmalička a pro profesionální dráhu se rozhodl už ve čtrnácti letech. Po vystudování střední průmyslové školy odešel ze Slovenska do Prahy na Konzervatoř Jaroslava Ježka. Když ji v roce 2005 úspěšně ukončil, v české metropoli se usadil. Pracoval pak i jako zvukový inženýr, podílel se například na albech skupiny Elán. 

Jako hudebník učinkoval především v experimentálním rockovém kvartetu Personal Signet a v poprockové kapele Popcorn Drama, s níž v roce 2011 vydal album a předskakoval na vystoupeních zpěvačky Anastacie v Praze, Bratislavě a Budapešti. V roce 2012 se ale vydal na sólovou dráhu, jejímž prvním plodem je album 19 Days in Tetbury.

Rozhovor s Peterem AristonemPeter_Ariston (450 x 711)

Pokud vím, žiješ v Praze. Kdy jsi tam z rodného Slovenska přijel?

Už ve čtrnácti letech jsem si byl naprosto jistý, že chci dělat hudbu. Chtěl jsem jít na konzervatoř, ale rodiče mě přiměli, abych dokončil střední průmyslovou školu. Chápu je, viděli v tom větší jistotu. Já měl ale za sebou na průmyslovce několik měsíců v prvním ročníku a věděl jsem, že to nebyla dobrá volba.

Byl jsem také špatný student. Chodil jsem za školu, hrál na kytaru, zakládal jsem první kapely a skládal první písničky. Na konzervatoř jsem ale šel, až když jsem průmyslovku dodělal. Jediná konzervatoř, která učí pop, byla tenkrát Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. V Bratislavě žádná taková škola není. Táta mě tedy odvezl do Prahy, při přijímačkách jsem uspěl, šest let jsem na konzervatoři studoval a nakonec jsem v Praze zůstal. Měl jsem tam už spoustu kontaktů a aktivit.

Na jaké hudbě jsi vyrostl?

V době puberty jsem nejvíce poslouchal Depeche Mode, The Cure, k nimž mě př i vedl a má sestřenice, která je zbožňovala a tupírovala si vlasy jako Robert Smith, a také Oasis, Blur, Manic Street Preachers a podobné party. Po šestnáctém roce života mi učaroval grunge – Pearl Jam, Soundgarden, Nirvana. Přišel ke mně trochu pozdě, až v době, kdy už Kurt Cobain nežil. Na té muzice mě nejvíce přitahovala svobodomyslnost, kterou jsem z ní cítil. Byla pro mě naprosto upřímná, byl v ní názor na život.

Máš svobodomyslnost, kterou jsi obdivoval u grungeových kapel, také v sobě?

Teď už ano, ale cesta k ní byla složitá. Dlouhou dobu jsem totiž čelil spoustě názorů na to, jak bych měl muziku dělat. Přitom to ti lidé často mysleli dobře, což se týká i mého managementu. Postupem času jsme si ale názory a pohledy na mou tvorbu vyjasnili a pracujeme spolu dodnes. Před začátkem sólové dráhy jsi byl členem skupiny

Popcorn Drama, s níž jsi v roce 2011 vydal album Včera bude. Proč nepokračuješ s ní?

Popcorn Drama prošli třemi fázemi vývoje, z nichž každou charakterizuje jiná skupina lidí. V poslední fázi už v kapele vedle mě byli pouze nájemní hráči, a paradoxně se mi s nimi dělalo nejlépe. Jakmile však došlo na psaní nového materiálu, zbylo to zase pouze na mně. Tenkrát jsem se rozhodl vydat na sólovou dráhu. Říkal jsem si, že Popcorn Drama stejně není kapela, protože dělám všechno sám. To bylo v roce 2012.

Bylo to dobré rozhodnutí?

Vnímám to tak. Sólová dráha mi dává svobodu a nezávislost v tvorbě, tedy věci, po nichž jsem vždycky toužil. Nemusím se nikoho ptát, jestli se mu mé nápady líbí či mu vyhovuje styl, který bych preferoval. Někdo si třeba bude myslet, že si jako sólista takříkajíc masíruju ego. Já se ale už od dob studia na konzervatoři snažil být členem nějaké kapely. Prošel jsem asi sedmi, ale všechny se dříve nebo později rozpadly.

A vždycky to skončilo na tom, že představy lidí byly různé, případně každý ke kapele přistupoval jinak. Poslední kapkou v rozhodování o mé budoucnosti byl rozchod skupiny Popcorn Drama. Řekl jsem si, že život je příliš krátký, a když mi není souzeno mít kapelu, budu to dělat sólově.

Popcorn Drama zpívali slovensky, jako sólista zpíváš anglicky. Proč?

Protože jsem anglicky zpíval odmalička. Když jsem si skládal první písničky, měly anglické texty. Také jsem víc než domácí poslouchal anglo-saskou hudbu, a v neposlední řadě je důležité, že jsem nahrál desku, se kterou se chci ukázat v zahraničí. Kromě toho si myslím, že zním v angličtině lépe. Cítím, že mi víc sedí.

Cítíš se v ní jistý?

Docela ano. Když mi bylo osmnáct, žil jsem asi tři čtvrtě roku v Austrálii. Bylo to ještě před nástupem na Konzervatoř Jaroslava Ježka. V Austrálii jsem se samozřejmě věnoval i hudbě. Potkal jsem tam pár muzikantů, s nimiž jsme se scházeli ve zkušebně. Koncert nám sice žádný nevyšel, ale celou dobu jsem nasával tamní kulturu a samozřejmě jsem při tom hovořil a zpíval anglicky.

Písničky na tvém sólovém albu 19 Days in Tetbury jsou popové. Byla to pro tebe přirozená volba?

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel, styl jsem si neurčil předem. Písničky skládám pouze s jedním nástrojem, buď s kytarou, nebo klavírem. Když se mi motiv, harmonie a melodie zalíbí, rozpracovávám je dál. Tvořím naprosto svobodně, ničím se neomezuju, ani stylem. Když jsme začali natáčet desku, nebyl jsem ještě rozhodnut, jaký bude její zvuk. To všechno vznikalo teprve na místě a spontánně. Paradoxně z toho nakonec vznikly jednoduché, melodické, prostě popové písničky.

Může být pop upřímný?

Mám v sobě dlouhodobý rozpor. Miluju pop, ale nesnáším způsob, jakým se dělá. Když píšu písničky, př i s tupuj u k tomu až undergroundově, bez nejmenšího kalkulu nebo záměru. Nemám spojený kreativní proces s byznysem. Myslím si, že byznys by měl přijít na řadu až potom.

O čem zpíváš?

Povětšinou o osobních věcech. Na textech jsem pracoval s anglicky mluvícími lidmi, kteří hlídali, aby všechno, co zazpívám, dávalo smysl. Některé věci se totiž v angličtině říkají jinak, způsobem, který u nás třeba hned nepochopíme, ale pochopí ho v anglicky mluvících zemích. Texty na desce jsou upřímné, žádný kalkul, žádný výmysl.

Na tvé desce hostuje několik zajímavých osobností. Například Mel C, členka skupiny Spice Girls.

Melanie C je zpěvačka, kterou spousta lidí vnímá negativně a podle mnohých nemá už v hudbě co říct. Přitom nahrála pět vynikajících sólových desek. Pamatuji si, že mi na konzervatoři můj kolega jednu pouštěl a ona se mi strašně líbila. Poslouchal jsem ji pořád dokola, zamiloval jsem si ji. Když mi pak ve studiu v anglickém Tetbury, kde jsme desku nahrávali, producent Greg Haver navrhl, abychom zkusili ke spolupráci oslovit Mel C, byl jsem nadšen.

Poslali jsme ji celou desku a ona si k duetu vybrala písničku Cool As You. Měli jsme ji už nahranou pouze s mým zpěvem, ale rádi jsme ji přetočili jako duet. Mimochodem, práce ve studiu s Mel C. byl obrovský zážitek. Naprosto předčila mé očekávání. Byla profesionální, přitom bez hvězdných manýrů, přirozená, přátelská a milá.

Dalším hostem na desce je James Dean Bradfield, zpěvák a kytarista skupiny Manic Street Preachers. Jak ses dostal k němu?

Byl to další nápad producenta Grega Havera, ze kterého jsem byl nadšen, protože Manic Street Preachers je jedna z mých nejoblíbenějších kapel. Greg Jamese naháněl asi čtyři měsíce. Nakonec na žádost o duet odpověděl, že mi do písničky nahraje kytarový part a zazpívá vokály, duet ale dělat nechtěl, protože pro něj to byla krásná písnička a prý by ji jen zkazil. Je to velmi plachý a skromný člověk, dokonce si myslím, že velmi těžko nese svou slávu. Na mé desce se podílel na skladbě Crash And Burn, kytary v ní jsou přesně ve stylu Manic Street Preachers. Ve vokálech ho ale asi poznají jenom zasvěcenci.

Hostuje na albu ještě někdo další?

Švédská zpěvačka a kytaristka Emma Ejwertz, se kterou jsem se seznámil v Los Angeles, kde žije. Začali jsme spolu skládat písničky a dvě z nich jsou na desce. V jedné se mnou zpívá duet. Kromě toho se na nahrávání alba ještě podílela spousta výborných muzikantů.

zdroj: Nadia Koronovska

 

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno