Tvrdá práce, spánek ve společnosti desítek dalších vězenkyň i šikana prý může potkat punkerky ze skupiny Pussy Riot, pokud ovšem odsouzení ke dvěma letům odnětí svobody v „kolonii všeobecného režimu“ vstoupí v platnost. „Kolonie“ sice podle expertů není žádná procházka růžovým sadem, nicméně má daleko ke hrůzám stalinských vězeňských táborů, zvaných gulag.
Naděžda Tolokonnikovová (22), Marija Aljochinová (24) a Jekatěrina Samucevičová (30) už strávily ve vazbě déle než pět měsíců, než byly odsouzeny za výtržnost v kostele, kde zpívaly proti kléru a Putinovi.
O datu odvolacího procesu by se mohlo rozhodnout v polovině září. Pokud obhájci neuspějí, jejich klientky čeká vězeňská uniforma, mopy na mytí podlah, společné nástupy, spaní v barácích pro 60 až 80 lidí, s jedním záchodem pro desítky lidí a sprchou jednou týdně.
„Práce je povinná, ale odměňovaná, i když často jen pár dolary za den. Řídí se zákoníkem práce a odsouzenci už neputují nevyhnutelně na Sibiř. Ale stejně jako v případě historických předchůdců se čeká, že vězni splatí dluh společnosti velkou porcí dřiny,“ napsal list The Moscow Times.
V Rusku existují tři typy trestaneckých kolonií. Punkerky, ač dosud netrestané a dvě s malými dětmi, si trest nemají odpykat v nejmírnějším typu zařízení, kde se vězni smějí volně pohybovat a i odjet na prázdniny domů, ale ani v nejpřísnější kategorii, blížící se klasickým věznicím, kterých je v Rusku jen hrstka, a tak jsou pro nejhorší zločince.
„Dozorci pečlivě sledují, nakolik důležití vězni dodržují pravidla,“ vzpomíná Světlana Bachminová, bývalá právnička ropného koncernu Jukos. Trest za údajné zpronevěry a daňové úniky si odpykávala v jedné ze tří ženských „kolonií běžného režimu“ v Mordvinsku, ležícím asi 450 kilometrů od Moskvy, kam jsou odsouzené Moskvanky často odesílány. Prý tu panuje drsnější klima i mravy než jinde. Nachlazení se nepovažuje za nemoc, péče a zproštění práce se lze dočkat jen díky protekci či umírání.
„Je velice snadné dopustit se provinění, třeba za to, že nemáte šátek dost úhledně složený,“ tvrdí Bachminová, kterou dva prohřešky dovedly do izolace. Nejspíše si dozorci netroufnou punkerky bít z obavy, aby nepřišli o práci, ale mohou zařídit, aby je terorizovaly spoluvězeňkyně.
Nepříjemnosti se podle znalců dají čekat také v případě stížností či žádosti o předčasné propuštění, kterou lze snadno znemožnit důtkami za údajné porušování vězeňského řádu.
Ternem by prý bylo odpykávat si trest v Možajsku, ležícím jen 110 kilometrů od Moskvy, a tedy i často navštěvovaném kontrolami. Tamní kolonie je považována za „příkladnou“. Na rozdíl od Mordvinska tu teče teplá voda a vězeňkyně mohou nosit vlastní boty, teplejší než „erární“.
Občanský aktivista Valerij Borščov, který se angažuje v obraně práv vězňů, připouští, že životní standard v ruských káznicích bývá nižší než v Evropě, ale je prý lepší než v některých amerických věznicích. Přirovnávat „kolonie“ ke gulagu by bylo přehnané. Ale nápravná zařízení pro ženy a mladistvé mívají špatnou pověst z hlediska vzájemných vztahů. Zaznamenány byly i případy sexuálního zneužití, které však bývá těžké dokázat, a tak nebývá zvykem si stěžovat před propuštěním. A psychický tlak tu podle vzpomínek bývá ještě horší než fyzické násilí.
Den začíná budíčkem o šesté, následovaném rozcvičkou a snídaní. Pracuje se od 7:30 do 16:30, s dvěma přestávkami na svačinu a jednou na oběd. Večeře následuje o 18. hodině, zhasíná se v deset večer.
Počátkem srpna se za ruskými mřížemi nacházelo 660.000 mužů a skoro 60.000 žen. Minimální mzda byla vězňům naposledy zvýšena na 4611 rublů (asi 2834 Kč).
msk mik