Anglické elektronické uskupení vystupující pod názvem The Prodigy nebude znát jen málokdo.
Na světové scéně působí pěkně dlouho – už 25 let pobuřují videoklipy a stějně dlouho z nich na pódiích stříká energie, kterou publikum někdy zkrátka a dobře nedokáže pojmout.
Příkladem budiž tlačenice a úrazy na koncertu na Rock for People v roce 2012. Je plný nespoutané energie i nejnovější studiový počin?
Essexská trojka vydává alba v docela pravidelných intervalech, v průměru po čtyřech letech, postupně je však prodlužují. Na předchozí desku „Invaders Must Die“ jsme si museli počkat pět let, no a na letošní novinku dokonce šest. Ta nese název „The Day Is My Enemy“, přičemž jejích celkově patnáct písniček vám bude hrát celých 56 minut. Jak se aktuální studiovka poslouchá? Vyjímá se vůbec nějak?
Nahrávku otevírá eponymní skladba, která vás naladí na onu správnou prodigy notu. Zvuk jako z podzemí a pošmurný zpěv. V následující „Nasty“ už říznému, energickému a hutnému zvuku propadnete naplno. Zároveň se ujistíte, že jste na správném místě a že The Prodigy budou opět servírovat zajímavou desku. „Rebel Radio“ přesně dostává svému názvu – revoltující zvuky, protest a vysílání na černo. Atmosféru vytváří dokonale. „Ibiza“ je vrchol desky. Jde totiž o skvělou kombinaci drhnoucího a jakoby zkomoleného zpěvu s přímočarou, ale řízným a do morku kosti obraným riffem. Tato potenciální hitovka z nahrávky přímo tyčí a jako jediná má potenciál šahat na paty největším hitům kapely.
V „Destroy“ se až na refrén nezpívá. Jde o poměrně slušnou instrumentálku plnou tupých ran a transparentního beatu. „Wild Frontier“ potěší dynamikou a vícevrstevnatostí. Navíc střídá pomalejší pasáže se silným refrénem a vytváří tak zajímavý mix. „Rok-Weiler“ rychlostí a výstavbou v mnohém připomene londýnské kolegy z Hadouken. Dramatická „Beyond The Deathray“ má funkci nezpívaného interludia, skrze něhož se překleneme do druhé poloviny desky, kteroužto započíná rozvláčná a nudnější „Rhythm Bomb“, na níž se podílel producent a DJ Flux Pavilion. Pro nás představuje jeden z těch nejslabších kousků.
Jakoby si The Prodigy pomalé „Rhythm Bomb“ byli vědomi, protože hned na ni navazuje „Roadblox“, rychlá dubstepovka. Byť je svižnější a energetičtější než song předcházející, jedná se víceméně o další ničím nevyčnívající píseň. Přesným opakem těchto dvou je „Get Your Fight On“ kombinující tradiční paletu zvuků The Prodigy, překvapující nelineárnost a jaksi mluvený zpěv. Paráda. Úplně jinak zní i „Medicine“, zvláště zpěvem, ale i zvuky konotujícími Blízký východ, tak úplně nezapadá do portfolia tria. Jde ale o zajímavou směsici, ve které zaslechnete ozvěny „Galvanize“ od Chemical Brothers.
Pomalu ale jistě se dostáváme k samému závěru. Pomalu gradující a především perfektní elektrickou kytarou disponující „Invisible Sun“ je v zásadě trošku tvrdší romantickou baladou. „Wall Of Death“ ještě před koncem nakopává tempo, aby na ni mohla navázat surová bonusová (v digitální iTunes verzi alba) „Rise of the Eagles“. The Prodigy tak energicky uzavírají desku plnou melodií s jasným rukopisem kapely, ale i netradičních rytmů. Je vidět, že kapela se posouvá. A to je rozhodně dobře.
Interpret: The Prodigy
Album: The Day is My Enemy
Datum vydání: 30. 3. 2015
Délka alba: 56 minut