Jak přežít lavinu povinností

Máte vždy vše pečlivě připraveno a odevzdáváte projekty s předstihem, nebo jste chroničtí nestíhači, nejmodernější kategorie dnešní společnosti – prokrastinátoři? Či něco mezi tím?

Ať patříte do první, druhé, nebo třetí kategorie, není zcela vyloučené (a někde je to bohužel na denním pořádku), že se dostanete do situace, kdy se na vás povalí úkoly ze všech stran a vy zkrátka nebudete stíhat. Držme si palce, ať se to stává co nejméně. Pokud ale zrovna cítíte, jak vám v těle stoupá hladina negativního stresu, nebo tento pocit už klepe na dveře, přinášíme tři rady, se kterými to zvládnete.

Vylezte na střechu

Vylezte na střechu, vyjeďte do pátého patra své firemní budovy, vyšplhejte na rozhlednu. To vše ne proto, abyste z těchto míst skočili, ale abyste z nich zhlédli dolů na své problémy. Je jasné, že jde o nepříjemnou a stresovou situaci. Je zřejmé, že pokud se do ní dostáváte příliš často, není vše v pořádku a váš život si zaslouží větší péči a pozornost. Občas se ale kupa úkolů svalí na každého a je třeba se z ní dostat bez újmy na zdraví.

Ze všeho nejdřív se potřebujete podívat na problém z jiné perspektivy. Příliš se tím nezdržujte, ale na moment se zastavte, nadechněte a uvědomte si fakta. Zabije mě šéf, když nedodám materiál včas? To těžko. Jsem jediný, kdo nestíhá? Stojí to za zhroucení? Pochybuji. Trefnými slovy německého spisovatele Hanse Hennyho Jahna totiž: „To, co považujeme za nezadržitelný pád, je pouze nekonečný pohyb přílivu a odlivu.“

Vžijte se do role svého potenciálního psychiatra či konzultanta a buďte sám sobě užitečný – poraďte si bez hysterie a stresu, jak nejefektivněji důležité povinnosti vyřešit.

Rozhoďte sítě

Jedna má zahraniční studentka zhodnotila při našem společném rozhovoru zvláštní aspekt života v Čechách. „Na to jsem opravdu nebyla zvyklá. V naší zemi jsou typické velké rodiny. Vždycky najdete někoho, kdo vám může pomoct nebo pohlídat dítě. Tady je to jiné,“ komentovala své pozorování po roce bydlení v České republice. A měla pravdu. U nás není zrovna typické, že by automaticky fungovala velká sounáležitost mezi rodinami a v přátelských kruzích. Často se tu lidé zdráhají říct si o pomoc. Že to u nás není samozřejmé, ale neznamená, že to nemůže fungovat. Nemáte velikou rodinu nebo vztahy uvnitř ní nefungují tak dobře? Vytvořte si síť přátel.

Asi jste si všimli, jak to občas funguje mezi politiky. Ten zná toho, tamten zavolá onomu, tady si ustoupí, udělají službičku, na oplátku zase my jemu zařídíme tamto a oni tamtomu. Tak to je přesně ten recept! Akorát do něj musíte přimíchat hodně morálky a okořenit ho svědomím.

Jděte na to strategicky

Vtipkuji, ale myslím to vážně. Není to o tom být vypočítavý. Přece máte své přátele rádi, vážíte si jich. Ale ve shonu každodenního života si člověk neudělá čas a ejhle, už je to rok, co jste Adamovi napsali naposledy smsku, a úplně jste zapomněli na Dančiny narozeniny. Pište si upomínky do kalendáře, vzpomeňte si jednou týdně, koho jste už dlouho neslyšeli, a zavolejte mu. Můžete někomu trochu pomoct? Udělejte to.

Jedna moje známá se podivovala nad tím, jak je možné, že se věnuji výuce cizinců, když mám doma malou dceru a prarodiče jsou ještě příliš mladí na důchod. „Hlídají ti občas kamarádky? Neplatíš jim? To by mi přišlo hloupé.“ Hloupé říct si o pomoc? Hloupé je si o ni neříct. Vždycky se najde způsob, jak se můžete revanšovat. Využijete své profese a poradíte odborně, zajedete nakoupit, půjčíte jim auto, zprostředkuje slevu na služby. Možností je spousta. Někdy i malá pomoc udělá hodně. Nemusíte řešit malichernosti, nebudete zbytečně vyčerpaní a budete se moct soustředit na úkol, který je pro vás klíčový.

Nepiplejte se s tím

Skvěle. Připomněli jste si fakta, naplánovali, co kdy a jak, možná jste poprosili o pomoc přátele a pak jste se pustili bez zbytečných okolků do práce. Ale pozor, není práce jako práce. Samozřejmě vám neradíme své úkoly šidit, dělat polovičatě, ale přílišná pečlivost také škodí. Najděte rozumný kompromis. Věnujte maximální úsilí jen tam, kde to má smysl. Opravdu zákazník ocení stylisticky vyšperkovaný e-mail, když ho zajímají především technické aspekty a finanční stránka vašeho projektu? Musíte nabídnout klientovi hned tři varianty řešení, nestačily by prozatím dvě?

Za svých studentských let jsem se rozhodla, že nebudu mít bakalářskou práci jen tak ledajakou, odfláknutou jako někteří jiní. Naplánovala jsem si ji rozšafně, tak, aby byla přínosem pro společnost a tak dále… Má bakalářská práce měla asi 120 stran a studium jsem si kvůli ní prodloužila o rok. Udělala bych to stejně, kdybych ji psala teď? Ne. Dnes jsem přesvědčená, že ten dobrý pocit jsem mohla získat i z povedené bakalářky, která by čítala stran 40. Mohla jsem se rok věnovat něčemu dalšímu, postupu v kariéře, jiným aktivitám, které by mi přinesly více užitku.

Myslete na to, jak je ten který úkol důležitý v širším kontextu, a podle toho mu věnujte přiměřené množství sil. Neplýtvejte energií na nepodstatné věci. A především nepropadejte zoufalství – jak známo, všechno jednou skončí, tedy i vaše úkoly. Dřív nebo později se z té laviny vyhrabete a záleží na vás, jak rychle to bude.

 

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno