Další překážkou, kterou se párům ne vždy podaří překonat, může být nemoc. Ale násilí, závislosti, závislosti, lhaní, podvádění, ovládání a obecně toxické vztahy také představují takovou krizi. V těchto situacích si viktimizovaná strana musí být vědoma skutečnosti, že i když je možné věci změnit, může být zapotřebí odborné pomoci. Posun v takovém vztahu často vede spíše k prohlubování problémů než k jejich řešení a může skončit i velmi nepříjemně.
Krize je tedy určující fází vztahu a není to nic, co by se v žádném případě muselo snášet. Někdy je ukončit vztah tím nejlepším rozhodnutím.
Čtvrtá fáze: Integrace do života a rodin toho druhého
Když pár překonal první krize, je jasné, že je připraven vybudovat trvalý, silný, zralý a zodpovědný vztah. Dalším krokem je pohodlně zapadnout do života toho druhého. Rodina a vzdálenější rodinní příslušníci, kolegové, přátelé atp. seznámit se s ním může být těžké.
Jde o vzájemné přijetí, toleranci, navazování společných přátel a vytváření společných kratochvílí. Vzájemné začlenění do společenského a rodinného života toho druhého je z hlediska blaha páru důležité, ale nemusí být nutně rozhodující.
Vždy si však musíme dávat pozor, abychom partnera nedonutili vzdát se určitých vztahů. Obě strany by měly být schopny udržovat své vztahy s ostatními, ale měly by si být vědomy jejich vlivu na jejich vztah. Tato rovnováha se těžko hledá a udržuje.
Pátá fáze: společné bydlení
To nás přivádí zpět k myšlence vztahové rutiny, která hraje velmi důležitou a užitečnou roli, pokud se vyvíjí v souladu se skutečnými potřebami partnerů. Společné bydlení je hra rutiny a změn, protože strany se v průběhu času mění a vyvíjejí, a to vyžaduje neustálé přizpůsobování.
Je nesmírně důležité, aby si to obě strany uvědomily a naučily se změnu přijmout a zvládnout.
Společný život se také může stát nejhlubší fází vztahu, tou, kde důvěra, oddanost, podpora prolomí bariéry a stane se bezpodmínečnou – a to je to, v co většina z nás doufá, když sníme o skutečné lásce.