Dalším úsekem Davidovy cesty v posmrtném světě byl vstup do bílého mrakodrapu z mramoru. Při chůzi necítil gravitaci, což mu dávalo pocit, jako by se vznášel a zároveň chodil. Celé prostředí bylo prostorné a setkával se s přátelskými a nápomocnými bytostmi. Nejvíce si užíval čistý vzduch, který ho uklidňoval a přinášel mu pokoj.
Po dvou měsících v bezvědomí David konečně přišel zpět do reálného světa. Velmi záživný zážitek, který prožil během klinické smrti, ho inspiroval k tomu, aby všem sdělil, že měl zjevení.
Po návratu se cítil naplněným úplným odpuštěním všem, kdo mu kdy udělali něco špatného. Přesvědčil se, že některé věci a náboženství je třeba zažít na vlastní kůži, aby bylo možné je skutečně pochopit. Prožitý zážitek z posmrtného života je něčím, co nikdo, kdo zůstal naživu, nemůže plně pochopit.
článek pokračuje na další stránce…