2. Kazeta, která se nechce převinout
Plastová kazeta uměla být zdrojem radosti i malé domácí katastrofy. Když se pásek zamotal, přišla na řadu tužka, opatrné otáčení a snaha nic neutrhnout. Převíjení doprovázel tenký šum, cvaknutí tlačítka a občasné zpomalení hlasu, když baterie v přehrávači slábla. Každý, kdo si někdy nahrával písničky z rádia, zná i napětí při čekání na správný okamžik.
3. Pípání videorekordéru nebo televizního menu
Starší přístroje neměly potřebu působit elegantně. Potvrdily volbu výrazným pípnutím, kazetu přijaly s mechanickým zavrčením a při přepínání kanálů působily skoro jako malý domácí stroj. Děti často sledovaly, jak se na obrazovce pomalu mění čísla nebo barevné pruhy. Ten zvuk dnes vyvolá vzpomínku na večery, kdy se o ovladač vedl tichý boj a televizní program měl svůj pevný řád.
4. Plastové pouzdro na svačinu
Typické cvaknutí víčka, šustění ubrousku a vůně chleba s máslem. Svačina bývala zabalená v plastové krabičce nebo sáčku a její otevření patřilo k malým rituálům školního dne. Někdo uvnitř našel jablko, jiný rohlík se sýrem, případně něco, co se během dopoledne trochu otisklo do obalu. Samotný zvuk otevíraného víčka umí vrátit lavici, aktovku i přestávku na chodbě.