Plán pro svůj odchod
Alain Delon se rovněž zmínil o tom, že si přeje, aby jeho milovaný belgický ovčák Lubo zemřel společně s ním. „Až odejdu, požádám veterináře, aby ho uspal spolu se mnou,“ přiznává herec. Dodává, že by chtěl, aby mu byla podána injekce, která by mu umožnila zemřít v náručí svého psa. „Raději bych to udělal tak, než abych umíral sám v agónii.“
Těžké dětství a rodinné zklamání
Herec se v rozhovoru rovněž ohlédl za svým dětstvím, které bylo plné bolestných zážitků. Alain Delon byl opuštěn rodiči, když mu byly pouhé čtyři roky. Vzpomíná na to s hořkostí: „Moji rodiče se mě zbavili, když jsem byl ještě dítě. Skončil jsem v pěstounské rodině jako sirotek.“
Později se k němu rodiče vrátili, když už byl slavný, což v něm zanechalo pocit zrady. „Vzpomněli si na mě, až když jsem byl úspěšný. Nemohu jim odpustit, že mě poslali do armády a nechali mě jít bojovat ve válce v Indočíně, když mi bylo pouhých 17 let. Zbavili se mě podruhé,“ uvedl herec.
Nezhojitelná zranění z minulosti
Delon tvrdí, že zranění z dětství nelze nikdy plně zahojit. „Nemůžeš znovu získat lásku, která ti nebyla dána, když jsi byl dítě. Jsou to díry, které nikdy nevyplníš.“ Přestože Delon ve svém životě miloval mnoho žen, vždy se cítil osamělý. „Byly mi čtyři, když jsem si uvědomil, že ti, které nejvíce miluješ, tě mohou opustit.“
Tento hořký pohled na svět a jeho osobní příběh odrážejí hlubokou melancholii, kterou Delon pociťuje na sklonku svého života.