Přijetí reality a paliativní péče
Zlom nastal, když jí lékařka na Klinice paliativní medicíny vysvětlila, že bez léčby by šlo o otázku několika měsíců. „Tato informace mi paradoxně pomohla. Přijala jsem svůj stav a začala vnímat život jinak. Chci tady být co nejdéle,“ říká odhodlaně.
Anička přiznává, že čelí i těžkým chvílím. „Bojím se ne smrti, ale toho, že nebudu schopná se o sebe postarat a budu odkázaná na pomoc druhých,“ svěřila se.
Odhodlání a vděčnost za každý den
Navzdory vážné diagnóze Slováčková neztrácí naději. „Pokud tu budu další rok a půl a prožiju ho naplno, budu za to nesmírně vděčná,“ říká s pokorou. Její víra v zázrak, že by se mohla uzdravit, přetrvává, a přestože je připravena na vše, stále bojuje.
„Své věci jsem si vyřešila, dokonce kamarádka ví, kde má najít playlist na můj pohřeb,“ dodala s humorem a smířením.
článek pokračuje na další stránce..