Její frustrace vyplývá z toho, že vidí děti, které jsou ve špinavém oblečení, se skrývají za monitory a ztrácejí schopnost komunikovat lidským jazykem. Snažila se přinést změnu a jednala s rodiči, učiteli a ředitelem, ale cítila, že to nic nezměnilo. To ji zlomilo a její rodina začala trpět kvůli dětem jiných lidí.
Nakonec si uvědomila, že nemůže zachránit všechny děti a nemůže jim pomoci, když sama trpí. Proto se rozhodla začít se sebou, se svými vlastními dětmi a se svým domovem, protože věří, že všechno začíná právě tam.
Její rozhodnutí opustit školu nebylo motivováno vyšším platem nebo lepším zaměstnáním. Rozhodla se zaměřit na sebe, své vlastní děti a svůj domov, protože věří, že skutečná změna začíná v těchto oblastech.
Její názor na děti a jejich rodiče je pravděpodobně ovlivněn zklamáním z nedostatečné péče, kterou někteří rodiče poskytují svým dětem. Zdá se, že si váží dětí a chce je chránit, i když se to nyní projevuje jiným způsobem než prostřednictvím tradičního vyučování ve škole.