Poté, co mikrobi sežerou tyto orgány, tato žluč začne zaplavovat tělo a barví ho do své vlastní barvy. Po 3 až 4 měsících se tato žlutá barva změní na hnědočerný odstín, protože cévy selžou a železo v nich začne oxidovat.
Přibližně ve stejnou dobu se oddělí molekulární struktury, které drží buňky pohromadě, a tkáň se začne měnit ve vodnou kaši.
Když uplyne něco málo přes rok, kyselé tělesné tekutiny a toxiny rozloží bavlněné oblečení na mrtvém těle, takže se rozpadne. Pak nastává doba, kdy už nedochází k žádným dramatickým změnám, ale po deseti letech se v prostředí s dostatkem vlhkosti a nízkým obsahem kyslíku spustí chemická reakce, že tuk na stehnech se promění v hmotu podobnou mýdlu – látku zvanou mrtvý nebo hrobový vosk.
Na druhou stranu, pokud je tělo v podmínkách, kde není moc vlhkosti, může dojít k mumifikaci – ano, mrtvé tělo muže se přirozeně může proměnit v mumii. Jak se po celou tu dobu přes tenkou kůži na uších, nose a víčkách odpařuje voda, dochází k jejich vysychání a zčernání – přesně to je proces mumifikace.
Přibližně 50 let po smrti tkáň zemřelého pomalu mizí a zanechává mumifikovanou kůži a šlachy. Během dalších třiceti let se také rozpadnou, takže po plných 80 zbudou v mrtvole jen kosti. Ke 100. výročí jeho smrti kolagen v jeho kostech dramaticky poklesl a poté začaly i ony praskat a chátrat. Tvoří křehkou minerální látku a v poslední fázi rozkladu se mění v prášek. Zajímavostí je, že jedna část těla zůstává navždy, a to jsou zuby – ty se nemohou kazit ani kazit.
Zdroj:hayat.ba