Těžké období, které vedlo k vnitřní změně
Zpráva o Aniččině onemocnění byla pro Dádinu psychiku těžkou ranou. Podle jejích slov se s ní dlouho nedokázala vyrovnat, což se mohlo projevit i na jejím vlastním zdravotním stavu. Smrt dcery ji však přiměla znovu se postavit na nohy, vrátit se na jeviště i před kameru.
Statečně zvládla nejen rozloučení s dcerou na Vinohradech, kde lidé denně zapalovali svíčky a nosili květiny, ale i pohřeb v kostele, který byl velmi emotivní a zároveň důstojný.
Vzpomínka zůstává živá
Smrt mladého člověka je vždy nesmírně bolestná, a když jde o vlastní dítě, je ztráta téměř neuchopitelná. Dáda však v sobě našla sílu jít dál – ve jménu Aničky, která by si to tak přála. A s pomocí těch, kteří při ní stáli i v těch nejtemnějších chvílích.