„Jen nevím, jak dál žít s vědomím, že můj čtyřměsíční syn nikdy nebude normální. Mám obavy, jak jeho postižení ovlivní život naší malé rodiny a život mého staršího dítěte. Své starší dítě moc miluji, chci pro něj to nejlepší a bolí mě pomyšlení, jak moc toho se svým malým bratrem nezvládne (např. jezdit na kole atd.) Moje starší dítě je na to příliš malé teď to pochop, ale stane se to a mně se rozbuší srdce,“ uzavřela své svědectví matka.
Většina uživatelů nabádala ženu, aby si dobře rozmyslela své rozhodnutí a to, jak to ovlivní ji a její rodinu v dlouhodobém horizontu, zatímco několik navrhlo, aby vyhledala pomoc terapeuta.
„Velmi, velmi velké objetí pro tebe.“ To zní velmi obtížně. Pokud ještě nenavštěvujete terapeuta, najděte si ho co nejdříve. Byly vám rozdány velmi tvrdé karty a je to jen pár měsíců, co jste porodila. V obou případech jsem byla troska čtyři měsíce po porodu a ani jsem nečelila výzvám, se kterými se potýkáte. Říkám to s empatií – zní to, jako byste byli na dně a potřebujete pomoc, abyste se posunuli vpřed,“ napsala matka dvou dětí.
„Moje dítě se nenarodilo s postižením. Postižení se u něj vyvinulo, když mu bylo osm let a neexistuje lék, nic ho nevyřeší. Žil, bude žít a já jsem tu, abych ho podpořila,“ dodala další matka.
článek pokračuje na další stránce..