V počáteční fázi se příznaky projevovaly nenápadně a Natálie nebyla schopna si uvědomit, že za jejím zhoršeným zdravotním stavem stojí psychické problémy, nikoliv jiný fyzický onemocnění. Její situace byla tak závažná, že se jí těžko dařilo i vstávat z postele.
„Bylo nutné, aby se o mě starali a vykoupali mě. Ztratila jsem mezi 10 a 15 kilogramy. Plakala jsem a neměla jsem chuť žít, přišla jsem o svou identitu,“ svěřila se Monikina sestra o bolestném období, které prožívala. Později lékaři potvrdili, že trpí obesitou a kompulzivní poruchou, která jí způsobovala stav letargie vůči okolí a úzkostné stavy.
Celá rodina prožívala těžké časy a zvláště Monika trpěla tím, co Natálií procházela. Natálie byla totiž kvůli své psychické situaci vyděšená z toho, že byla odkázána být sama s Moničinou dcerkou. Tento strach dokonce vyvolal u Natálie panický záchvat. Její úzkost se týkala nejbližších, a to zejména Ruminky. Při začátcích této situace nebyla schopná trávit čas s dcerkou.