Soud doslova uvedl, že Komise neposkytla věrohodné vysvětlení, proč se domnívá, že obsah zpráv není důležitý a že nešlo o dokumenty, které měly být evidovány a uchovány. Právě to je klíč – podle práva by taková komunikace měla být dohledatelná a přístupná veřejnosti.
Rozhovor, který odstartoval lavinu
O existenci zpráv se veřejnost dozvěděla v rozhovoru, který von der Leyenová poskytla listu New York Times v roce 2021. Tehdy přiznala, že komunikovala s Bourlou prostřednictvím SMS. Komise se ale později snažila tvrdit, že zprávy neobsahovaly nic podstatného a že byly „krátkodobé“ – a tedy nebylo nutné je archivovat.
Toto vysvětlení však soud odmítl. Instituce podle něj musí vysvětlit, proč dokumenty údajně nemá – nestačí jen říct, že nejsou k dispozici. Je to tedy nejen o zprávách samotných, ale o principu, že veřejnost má právo na informace týkající se rozhodnutí, která ovlivňují stovky milionů lidí.
Rána pro důvěryhodnost Bruselu
článek pokračuje na další stránce..