Plánování posledního rozloučení zatím není na pořadu dne. Rodina potřebuje čas na smutek, na přijetí toho, co je vlastně nepřijatelné. Bolest je čerstvá, slova těžká. I ti nejsilnější teď potřebují oporu.
Anička věděla, co chce. A odešla s klidem
I ve chvílích, kdy už bylo jasné, že boj s rakovinou nelze vyhrát, Anička ukázala neuvěřitelnou vnitřní sílu. Nechtěla iluze. Vyžadovala od lékařů pravdu. A když jí bylo řečeno, že už zbývá jen málo času, rozhodla se odejít s důstojností – nejen ve vztahu ke svým blízkým, ale i k sobě samotné.
Chtěla mít jasno – i po duchovní stránce. Věděla, že se blíží konec, a tak si přála, aby za ní byl ve správný čas povolán kněz. Ten dorazil v pátek večer, přesně dva dny předtím, než Anička naposledy vydechla. Zemřela v pokoji, smířená, obklopená láskou.
Ztráta, která zasáhla celé Česko
Odchod Aničky Slováčkové není jen rodinnou tragédií. Je to rána pro tisíce lidí, kteří ji obdivovali pro její talent, lidskost a sílu. I když tu už není, její energie, její příběh i její odvaha zůstávají dál. V srdcích těch, kteří ji znali – i těch, kteří ji znát jen toužili.