Taraba se po odvolání z vlády vrátil přímo do parlamentu
Dnešní vývoj je důsledkem událostí z konce září. Tomáš Taraba tehdy skončil ve funkci ministra životního prostředí a vicepremiéra poté, co mu Národní rada vyslovila nedůvěru.
Pro jeho odvolání hlasovalo 77 poslanců. Prezident Peter Pellegrini ho následně 30. září z funkce odvolal a od 1. října začal Taraba znovu vykonávat svůj původní poslanecký mandát. Návrat do parlamentu mu zároveň otevřel prostor pro vybudování vlastního politického projektu.
Už před svým koncem na ministerstvu Taraba naznačoval, že pokud bude odvolán, jeho vztah k vládní koalici se může změnit. Tehdy prohlašoval, že po návratu do parlamentu bude autonomním poslancem a podle dalšího vývoje se „k vládě přiměřeně postaví“.
Spor se SNS trval několik měsíců
Za Tarabovým odchodem z ministerstva nebyl jeden náhlý konflikt. Jeho vztahy s vedením Slovenské národní strany a především s Andrejem Dankem byly napjaté už několik měsíců.
SNS kritizovala způsob, jakým Taraba řídil ministerstvo, a tvrdila, že s vedením strany dostatečně nekomunikuje o klíčových projektech. Spor se týkal například zonace chráněných území, větrných parků, bateriových továren nebo některých velkých infrastrukturních projektů.
Taraba naopak svou práci hájil a tvrdil, že ministerstvo pod jeho vedením realizovalo projekty, které předchozí vedení dlouhodobě nedokázala dokončit. Spor nakonec vyústil v jeho odvolání, při kterém se proti němu spojila opozice s většinou poslanců SNS.
Teď Taraba začíná kolem sebe shromažďovat vlastní poslance
Po návratu do parlamentu se Taraba nepřipojil zpět k původním strukturám SNS, ale začal budovat vlastní politickou značku TARABA – Rozvoj Slovenska.
Malatinec není prvním poslancem, který se kolem něj začal pohybovat. Vznikající subjekt tak postupně získává parlamentní zastoupení ještě před samotnou registrací a případnými příštími volbami.
Právě to může být pro Ficovu vládu podstatnější než samotný odchod jednoho poslance. Pokud se kolem Taraby vytvoří několikahlasá skupina, může při těsném poměru sil rozhodovat o klíčových zákonech, rozpočtových opatřeních nebo dalších hlasováních.
Koalice má 75 hlasů. To mění úplně každé důležité hlasování
V běžné situaci je rozdíl mezi 75 a 76 poslanci pouze jedno číslo. V parlamentní politice je to ale hranice mezi vlastní většinou a nutností pokaždé s někým vyjednávat.
Vláda Roberta Fica tak nyní podle dostupných informací nemá jistotu, že sama prosadí zákon, pokud proti němu hlasuje celá opozice. Potřebuje alespoň jeden další hlas mimo skupinu poslanců, na které může standardně spoléhat.
To může výrazně změnit chování jednotlivých poslanců. Každý nezařazený zákonodárce nebo menší politická skupina získává větší vyjednávací sílu. Koalice se tak může při každém významnějším hlasování dostávat do situace, kdy bude muset uzavírat jednotlivé dohody.