Andrésen ale s odstupem let přiznal, že slávu nikdy nepovažoval za dar. „Cítil jsem se jako exotické zvíře v kleci,“ svěřil se v rozhovoru pro The Guardian v roce 2003. Z mladého herce se stal objekt fascinace – obdivovaný, fotografovaný, obklopený zájmem, ale bez možnosti uniknout z obrazu, který mu svět vnutil.
Hysterie, která neměla konce
Po premiéře Smrti v Benátkách zažil Andrésen obrovský úspěch i v Japonsku, kde ho média a fanoušci doslova uctívali. „Bylo to jako šílenství kolem Beatles,“ popisoval později. Ačkoliv se objevil v desítkách švédských filmů a seriálů, jeho kariéru i osobní život poznamenal stín přehnaných očekávání.
článek pokračuje na další stránce…