V hodinách tělesné výchovy se na dělení rovněž nehledělo. Všichni cvičili stejně – kotouly, skoky přes kozu i do dálky. Hodnocení bylo jednotné, bez ohledu na pohlaví.
Po oficiální části hodiny přišel čas na hry. Děti hrály společně vybíjenou, honěnou, nebo se prostě jen tak vyběhaly na hřišti. Teprve později, ve čtvrté nebo páté třídě, se zájmy začaly víc třídit – kluci inklinovali k fotbalu, dívky častěji ke kolektivním hrám jako vybíjená.
Přestup do města a nové pořádky
S přechodem na druhý stupeň se pro některé změnilo nejen prostředí, ale i struktura výuky. Ve městě se už ve škole objevovalo více mužských učitelů, i když stále převažovaly ženy.
Některé předměty jako tělesná výchova, pracovní činnosti nebo branná výchova se už začaly učit odděleně. Hudební a výtvarná výchova ale zůstaly společné, a hodnotilo se spíše podle schopností než podle pohlaví. Učitelé byli nároční – kdo nezazářil, dostal bez zaváhání horší známku.
Matematika, fyzika, chemie – stejná pravidla pro všechny
článek pokračuje na další stránce..