7. Ráno jsme vyšli z domu a hráli si celý den na policajty a zloděje , mezi dvěma ohni, , skákali přes gumu hráli fotbal a nikdy jsme nebyli unavení, nikdo z našich kamarádů se nikdy nenudil a nerozlišovali jsme mezi námi.
Kdokoli si přišel zahrát, všichni měli radost.
8. Večer, když se rozsvítí pouliční osvětlení, bylo nám do pláče, když nás rodiče volali, abychom šli domů.
9. Neměli jsme mobilní telefony a často nás rodiče nemohli najít, když jsme šli po ulici, ale nezavolali policii, protože děti tehdy nikdo neunášel.
10. Když někam jedeme a nevoláme rodičům, byla na zájezdě facka od maminky nebo tatínka nebo pár facek, ale k domácímu násilí nedošlo, ale byla to spolehlivá výchovná metoda, aby se nikdy napadne tě opakovat stejnou chybu.
11. Neměli jsme imaginární přátele, naši přátelé byli skuteční a my jsme si je nepřidali, ale vytvořili jsme si je!
12. V autobuse na exkurzi se zpívaly písničky, hrálo se na kytaru a akordeon, byl všeobecný hluk a šumění, protože jsme si představovali povídání, smích, sdílení chipsů a chlebíčků a nemáme žádné fotky, protože jsme nefotili – my vytvořili vzpomínky a nikdo nám je nemůže vymazat.
Pokračování na další straně