Ohníček nebyl jen o zábavě, nýbrž také o vzdělávání a rozvoji dětské fantazie. Jeho stránky byly plné povídek, hádanek, soutěží, ale také náučných materiálů a písní s notovými zápisy. Jeho tradiční podoba, polobarevná tiskovina s ilustracemi na každé stránce, byla provázena rubrikou jako „Škola kreslení“, která podporovala umělecké sklony mladých čtenářů.
I přes svou dlouhou historii a rozmanitost obsahu, Ohníček zůstal věrný svému poslání propagovat socializmus mezi mladými. Počátkem 60. let však ustoupil od přílišného ideologického zaměření a začal se zaměřovat na kvalitní dětský obsah, včetně tématiky z dějin.
Ohníček tak zanechal nejen stopy v paměti svých čtenářů, ale i ve vývoji dětského mediálního prostoru v Československu. Jeho končící kapitola v roce 2001 znamenala konec jedné éry, ale jeho odkaz na věčnost zůstává.