Je pak snadné, aby se do překladu vloudily individuální nepřesnosti. Vždyť emoce jsou záležitostí individuální.
Existuje i živoucí legenda spojená s toutou poemou:
Ve svém deníku si Max Ehrmann zapsal: „Chtěl bych, pokud se mi to podaří, po sobě zanechat dárek – kratší esej protknutý duchem ušlechtilosti“. Přibližně v té době napsal své poselství – „Desideratu“.
Zhruba v roce 1959 zařadil představený Kostela svatého Pavla v Baltimoru tuto poemu do desek s texty, které využíval při kázání a které pak kolovali po věřících. Při tom nadpis na deskách zněl: Starý Kostel svatého Pavla, rok 1962 (rok založení kostela).
Věřící docházející do daného kostela si mezi sebou dané desky předávali. V roce 1965 jeden z hostů věřící rodiny z tohoto kostela text poemy v deskách našel a zaujal ho. Myslel si, že poselství „Desiderata“ je jakousi pohlednicí k Vánocům.
A protože text ležel v deskách s nadpisem „Starý Kostel svatého Pavla, rok 1962, domníval se, že text byl tohoto roku v kostele nalezen. Od té doby se traduje tato legenda a „Desiderata“ vstoupila do širšího podvědomí lidí nejenom jako vánoční poselství vybízející k milosrdenství.
Jdi klidně uprostřed rozruchu a spěchu, a vzpomeň si, jaký mír může být v tichu. Dokud je to možné bez ztráty tváře, vycházej dobře se všemi lidmi. Říkej svou pravdu tiše a jasně a naslouchej ostatním, třeba i omezeným a nevědomým, také oni mají svůj příběh.
Vyhýbej se hlučným a svárlivým osobám, otravují ducha. Jestliže se budeš srovnávat s jinými, můžeš se stát domýšlivým nebo malomyslným, neboť vždy se najdou lidé větší i menší než ty.
článek pokračuje na další stránce..