A proč se teď, po 30 letech, ukázali světu? Kata odpověděla:„Je to pro mě velké dilema svědomí a v posledních desetiletích jsem podobné žádosti neustále odmítal. V poslední době opravdu mohu uvést důvod a nechytat se na svou polovičatost. Tomi vyprávěl příběh o malém chlapci, který se chystal dát své první lásce srdce ze skla, které se v nejdramatičtější chvíli před předáním rozbilo na kusy. Obávám se, že je tomu tak i v případě zprávy Kata; pokud se odhalí „příběh na pozadí“, ztrácí své kouzlo. Nechtěl jsem lidi zklamat – například tím, že holčička vyrostla a jak je mimo pohádky zvykem, další modrooký kluk podle vlastního výběru. Vždycky jsem měl pocit, že kdyby se vedle hlasu malé holčičky umístila tvář dospělého, něco bych na oplátku dala.
Nyní však cítili, že to stojí za to přijmout, protože možná by mohli světu něco dát. Katin zvonivý hlas na předchozí nahrávce, když jim říká, že jsou „nejzamilovanější“, může stále sloužit jako kompas.
„Někdy mi táta stále říká malý ptáček, který má křídla letící, ale vždycky se vrátí. Můj kompas ukazuje odkudkoli domů, a přesto se všude cítím jako doma. Tedy nikde. Jedno je ale jisté, ty dlouholeté vztahy a přátelství, láska z více než třicetileté školky, která byla, kde nebyla, možná ani pravda, jsou pro nás oba strašně důležité. Tyto svorky člověka opravdu uzemní, udrží je ve směru, ať jsou kdekoli,“ říká Kata.
Kata nahrávku ukázala i svým dětem, které jen stěží uvěřily, že svou matku opravdu slyší, a ty se jí neustále ptali: „Jsi to opravdu ty?“ Kata si naopak všimla, že její holčička mluví stejným hlasem jako ona. Dodal také, že je neskonale vděčný, že jeho hlas může zajít tak daleko.
Zdroj.twice