Po propuštění z vězení v roce 2000 se k násilí rychle vrátil. V Moskvě a jejím okolí napadal ženy, bil je kladivem do hlavy a okrádal. Podle vyšetřovatelů spáchal v roce 2001 sérii útoků, při nichž zabil nejméně čtyři ženy a další zranil.
Za tyto činy byl odsouzen k 22 letům vězení. Jeho brutalita mu vynesla přezdívku „Zelenogradský Čikatilo“, odkazující na nechvalně proslulého sériového vraha Andreje Čikatila, který se přiznal k desítkám vražd.
Fenomén vězňů ve válce
Gricenko nebyl výjimkou. Ruská armáda v průběhu války opakovaně využívala vězně, kterým nabízela možnost podmínečného propuštění výměnou za službu na frontě. Mezi takto naverbovanými se objevili i další pachatelé závažných zločinů, včetně kanibala Dmitrije Malyševa nebo vraha Jegora Komarova.
Tento přístup vyvolává dlouhodobě otázky nejen o morálních hranicích, ale i o bezpečnostních dopadech takového rozhodnutí.
Konec bez odpovědí
Jurij Gricenko zemřel daleko od míst, kde páchal své zločiny. Pohřben má být v Luhanské oblasti na okupovaném území Ukrajiny. Jeho smrt uzavírá jeden násilný příběh, ale zároveň otevírá širší debatu o tom, jaké důsledky má zapojení kriminálníků do ozbrojených konfliktů.